V roce 1990 se postavil za řečnický pultík v americkém Kongresu Václav Havel. Byl první hlavou státu zpoza právě zborcené železné opony, která zde vystoupila. Československému prezidentovi aplaudoval celý sál. Pro mnohé pamětníky byl jeho projev překvapivý a některé inspiruje dodnes. 30 let po historickém aktu si na stejném místě Havla a jeho návštěvu připomněli.
V Kongresu do té doby zaznělo už mnohé. Netradiční úvod, který zvolil Václav Havel, ale dával pěti stovkám amerických politiků v hledišti tušit, že sledují výjimečný projev. „Když mne 27. října loňského roku naposledy zatýkali, nevěděl jsem, jestli to je na dva dny, nebo na dva roky,“ začal Havel svoji řeč.
Neuběhly ani celé čtyři měsíce a k americkým kongresmenům mluvil muž, který byl hlavou suverénního, svobodného státu. Na konci se československý prezident rozloučil pro něho typickým „véčkem“ a vysloužil si mohutný aplaus vstoje.
Na galerii přímo v sále projev sledovala Barbara Gibianová, která tehdy ještě studovala na univerzitě. Dnes je viceprezidentkou spolku Amerických přátel České republiky. „Jeho přístup, že nemáme udržovat nepřátelství, ale máme se pokusit spolupracovat, je pro nás všechny velkou výzvou,“ vzpomíná.
„Byla v tom skutečná naděje,“ vzpomíná zpěvačka Joan Baezová
Do Kongresu si přišla připomenout odkaz Václava Havla i jeho někdejší blízká přítelkyně Joan Baezová. Folková zpěvačka si projev československého prezidenta nedávno pustila znovu a vybavila si, jak na ní tehdy zapůsobil.
„Cítila jsem se jako po koupeli. Byla jsem očištěná a oživená. Byla v tom skutečná naděje,“ dodala bojovnice za lidská práva. Podle ní je výpovědní hodnota Havlovy řeči beze změny platná i po třech desetiletích.
S další vzpomínkou přišla Madelaine Albrightová, která pomáhala Havlovi s aranžmá projevu. Veřejné vystupování podle ní tehdy nebylo jeho silnou stránkou. „Měl malé zkušenosti a ve vězení získal návyk vyhýbat se očnímu kontaktu. Vymýšleli jsme, jak ho přimět, aby se díval do kamer a na své publikum.“
Havel zásadně zapůsobil na americké studenty
Pamětníci tvrdí, že už během Havlova projevu v Kongresu jim bylo jasné, že jsou svědky historické chvíle. „Mnoho lidí by na jeho místě mluvilo třeba o legislativě. On mluvil o ideálech. A to bylo výjimečné,“ myslí si diplomat Cameron Munter.
Munter v roce 1990 za americké ministerstvo zahraničí spoluorganizoval Havlovu návštěvu. Je přesvědčen, že v té chvíli Václav Havel americkou politiku ovlivnil. Zásadně podle něj zapůsobil na studenty, s kterými se setkal. Po třech dekádách totiž právě oni zastávají důležité funkce v americké administrativě.
„Václav Havel je jednou ze dvou, tří, maximálně čtyř rozpoznatelných českých jmen na americké politické scéně. Je tady vnímán jako svého druhu ikona počátku 90. let. Jeho myšlenky se dodnes probírají na několika amerických univerzitách. Nadále je vnímán jako zajímavý a kontroverzní myslitel,“ prohlásil velvyslanec ČR v USA Hynek Kmoníček.
Česko-americké vztahy jsou podle něj v současné době viditelné a „politicky funkční“. „Loni jsme tu na výročí revoluce měli dvakrát premiéra, množství ministrů jsem už přestal počítat. Ekonomicky je to relace, která vytvořila sedm tisíc pracovních míst ve Spojených státech, sedm miliard dolarů každoročního obratu. Ale podařilo se nám to, že se o nás nemluví tolik, abychom se stali součástí prezidentského volebního roku,“ dodal Kmoníček.
