Praha - Gesto národu v běloruštině, tvrdou pěst vůči opozici, pevný stisk ruky s velkým bratrem z Kremlu. Alexandr Lukašenko bývá označován za posledního evropského diktátora a Bělorusku vládne pevnou rukou už 20 let. Za tu dobu ale v národním jazyce pronesl jen dva oficiální projevy. Poprvé po svém prvním zvolení, podruhé překvapivě teď. Ukrajinská krize ho možná teď donutí některé zvyky změnit.
Byl to šok pro celý národ. Železný vůdce Běloruska promluvil na výročí osvobození od fašistů v 2. světové válce v běloruštině. „Jsme povinni zachovat nezávislost a zapamatovat si, že každý, kdo narušuje jednotu národa, je nepřítelem Běloruska,“ řekl Lukašenko v projevu.
Už dvacet let mají ale mnozí za nepřítele Běloruska právě Lukašenka. Desetimilionová země je považována za poslední diktaturu v Evropě, s cenzurou, represemi a politickými vězni.
Jednoho z nejznámějších běloruských disidentů Alese Bjaljackého odsouzeného údajně za krácení daní propustil věčný prezident v červnu až pod mezinárodním tlakem. Běloruský prezident gesty nešetří. Třeba nejznámějšího ruského kritika svého přítele Putina, Alexeje Navalného, dnes v domácí vazbě, by on údajně u sebe v zemi neuvěznil.
I použití běloruštiny, kterou do té doby považoval za druhořadou a hodnou vesničanů, může být jen chytrá rada poradců.
Mohlo ale také jít o reakci na militantní politiku Kremlu, odhodlaného chránit Rusy v zahraničí. „Když mluvím o ruském obyvatelstvu, o rusky mluvících lidech, mám na mysli ty, kteří se cítí částí tzv. ruského širokého světa, ne nutně etnické Rusy,“ řekl totiž nedávno ruský prezident Vladimir Putin. Do téhle definice by díky ruštině nejspíš spadala i většina obyvatel Běloruska.
Ukrajinský strašák dotlačil Lukašenka k opatrnějšímu postoji k Rusku. Odmítl například myšlenku federalizace Ukrajiny. Přes detaily má ale orientaci jasnou. S Moskvou sdílí víc než vítězství nad fašisty. „Západ by měl ocenit náš vklad k velkému vítězství, místo vděku vidíme nadřazené diktování a sankce,“ řekl Lukašenko ve svém 'běloruském' projevu.
