Mezi mrtvými po útoku teroristů z palestinské teroristické organizace Hamás jsou také Beduíni. Arabská menšina, které Jeruzalém podle jejích členů nevěnuje příliš pozornosti a ochrany, žije v oblasti u Pásma Gazy. Říjnový útok tak mnozí z nich zažili osobně, na jiné dopadl ztrátou blízkých. Mezi Beduíny jsou také hrdinové, kteří při pomoci druhým neváhali nasadit svůj život.
Když Hamás vyšle rakety, není se kam schovat. Útok teroristů poznamenal i opomíjené Beduíny
V šest hodin ráno 7. října probudila řidiče minibusu Youssefa Ziadnu zpráva od zákazníka s žádostí o pomoc. „Ani jsem si neopláchl obličej, ani jsem se neoblékl,“ řekl Ziadna. „Tady na jihu je to běžné,“ vysvětlil s tím, že se domníval, že jede pasažéra odvézt do bezpečí před jedním z raketových útoků Hamásu.
Když usedal za volant, netušil, k čemu se po prašných silnicích, které za léta šoférování zná do detailu, řítí. Volání o pomoc totiž přišlo z hudebního festivalu Tribe of Nova u kibucu Reim, který napadli teroristé Hamásu z nedalekého Pásma Gazy.
Když se blížil k místu, kde jen několik hodin předtím z jeho auta vystoupili zákazníci, kteří se později ocitli pod palbou Hamásu, všiml si zuřivě gestikulujícího muže. Zastavil, aby zjistil, co se děje. Jen několik okamžiků poté začaly létat kulky.
Schovaný v příkopu se rozhodl, že neotočí. „Měl jsem možnost se vrátit. Slabší člověk by se na té křižovatce možná otočil,“ řekl Ziadna. „Ale já jsem si řekl, že v žádném případě, že se vrhnu vstříc smrti, pokud to znamená, že mohu zachránit životy.“
Pod sprchou střel se mu podařilo dojet na místo festivalu k pasažérům. „Řekl jsem jim, aby jich přivedli co nejvíc,“ popsal. Do minibusu pro čtrnáct lidí se jich vsoukalo 24, cestou zachránili další pár. Za neustálé střelby, která přicházela ze země i od paraglidisty ze vzduchu, se mu podařilo ujet pryč.
Ziadnova znalost terénu se ukázala jako klíčová – jízdou po polních cestách se vyhl místům na hlavních silnicích, kde teroristé přepadávali prchající oběti. Mikrobusem nakonec z pekla plného mrtvých těl, krve a kulek vyvedl i několik dalších řidičů, kteří jej následovali. Před teroristy zachránil tři desítky lidí.
Útoky Hamásu nepřežily dvě desítky Beduínů, další byli odvlečeni do Gazy
Youssef Ziadna, který se od té doby potýká s psychickými problémy, patří k Beduínům, arabským kočovným kmenům, jejichž příslušníci žijí zejména v izraelském městě Rahat a jeho okolí.
Není jediným Beduínem, kterého útok teroristů na Izrael poznamenal. Osudnou sobotu a během následujících raketových útoků z Pásma Gazy jich zemřelo 21. Jednou z obětí byl i jeho 26letý synovec, kterého útočníci zavraždili ve spánku ve stanu na pláži. Další čtyři členové jeho rodiny zmizeli – byli odvlečeni do Pásma Gazy jako rukojmí spolu s dalšími obyvateli oblasti. Jejich počet je však nejasný.
Muži z rodiny Ziadnaových tak každý večer usedají před domkem z betonu a vlnitého plechu v Negevské poušti nedaleko Rahatu, aby se modlili za unesené. „Čekání na ně je to nejtěžší, co si člověk dokáže představit,“ popsal Ali, který v domě žije.
„Neznat jejich osud je utrpení. Naší jedinou nadějí je, že jednání budou pokračovat,“ svěřil se. „Vyzýváme všechny národy světa, všechny země, aby zasáhly a zasadily se o jejich osvobození,“ dodal.
Beduínům schází mezinárodní zastoupení, domnívá se starosta Rahatu Ata Abu Madighem. „Naším hlasem je stát Izrael,“ řekl listu The Times of Israel (ToI). Jenže zhruba 300tisícová beduínská menšina je podle něj Jeruzalémem dlouhodobě přehlížená, což se nyní odráží i v dopadech teroristického útoku.
Stany pod palbou raket
Řadu beduínských osad totiž Izrael oficiálně neuznává – chybí jim proto infrastruktura, zdravotnická zařízení, ale hlavně protiletecké kryty. I v samotném Rahatu je jich nedostatek, pouhých deset pro 80 tisíc obyvatel. Vesnice, mnohdy tvořené jen stany nebo domky s plechovou střechou, které se po zásahu raketou mění ve smrtící ostré střepiny, mnohdy nemají před střelami žádnou ochranu.
Kvůli blízkosti teroristů se navíc mnozí příslušníci chudé menšiny Beduínů ocitli bez živobytí. Řada z nich vydělává prací na polích. Kvůli útoku byla ale veškerá zemědělská činnost v okolí Pásma Gazy pozastavena, a tak přišli o zdroj příjmů.
Izraelští představitelé však beduínskou komunitu v posledních týdnech nezanedbávali – navštívil ji prezident Jicchag Herzog, ministr války válečného kabinetu Benjamin Ganc i ministr pro diasporu Amichai Chikli.
„Mohl by to být začátek nové kapitoly ve vztazích mezi Státem Izrael a beduínskou komunitou a časem by to mohlo vést k vyřešení mnoha problémů, které naši komunitu trápí od roku 1948,“ řekl starosta s odkazem na rok vzniku Státu Izrael, kdy Beduíni uvnitř jeho hranic získali izraelské občanství.
Dobrovolníci překonávají rozdíly
Že je překonávání rozdílů možné, dokazuje dění ve velké tělocvičně v Rahatu, kde dobrovolníci plní balíčky s pomocí. Na stěnách vedle sebe visí nápisy v hebrejštině i arabštině.
Krabice putují jak do beduínských vesnic, tak židovských osad, přestože se Arabové po masakru obávali vstoupit do židovských oblastí a Izraelci zase do arabských komunit. Pokud pracujeme spolu, je tu naděje, popsala jedna z dobrovolnic.
Tomu věří i řidič Youssef Ziadna, který nasadil svůj život, aby z hudebního festivalu odvezl třicet Židů. „Jsme jeden národ, jsme Izraelci. Žijeme tu společně a musíme kráčet bok po boku,“ dodal.
