Historicky dvacátý třetí klimatický summit OSN, COP 23, se letos koná v německém Bonnu, ovšem pořadatelem mamutí akce je tichomořské Fidži. Důvod? Především snaha upozornit na kritickou situaci malých ostrovních států v Pacifiku, jejichž existence je působením klimatických změn nejvíce ohrožena. Kvůli zvyšující se hladině oceánu hrozí těmto ostrovům v nejbližších dekádách zánik a jejich obyvatelům nucené přesídlení.
Když Fidži hostí v Bonnu klimatický summit OSN, na němž Trumpův tým propaguje uhlí
Potopí-li se Tuvalu, bude následovat Kiribati, poté třeba Marshallovy ostrovy a klidně i Bangladéš.
„Bula“ znamená ve fidžijštině „ahoj“. Ovšem nejen to. Symbolizuje i přání zdraví a štěstí. Vyplní-li se pesimistické scénáře pro tichomořské ostrovy, pak tento typický pozdrav, svým významem hodně podobný s havajským „Aloha“, začne být vyslovován s velmi smutným přídechem.
„Mluvíme tu o reálné hrozbě externího přesídlení populace tam, kde už nebude možné znovu vybudovat naši zemi. To totiž nejde uprostřed jiné země, například Austrálie,“ vysvětluje reverend Tafue Lusama z dalšího ostrovního státu, ze soustroví Tuvalu. Apeluje na mezinárodní společenství, aby se pokusilo naplnit cíl Pařížské klimatické dohody, tedy „udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně“.
Pro malé ostrovní státy je rozdíl půl stupně Celsia otázkou přežití, a případná nutnost přesídlení vlastního obyvatelstva tou nejkrajnější variantou. Osud těchto zemí mají v rukou především klimatické velmoci a jejich ochota vydat se na cestu snižování emisí skleníkových plynů.
Trojice Čína, Spojené státy a EU stojí za 54 procenty globálních emisí, přičteme-li ještě Indii, Rusko a Japonsko, dělá to dohromady skoro 70 procent celosvětových emisí.
Tropická cyklóna Winston zpustošila na Fidži v únoru 2016 ostrov Viti Levu. Její rychlost tehdy dosáhla až 280 km/h
Nejen tito velcí hráči světové politiky jednají v Bonnu o tom, jak postupovat při uvádění Pařížské klimatické dohody do praxe. Rokování zástupců téměř dvou stovek států (170 zemí už dohodu ratifikovalo) probíhají v komplexu zvaném „Bula Zone“.
Pořadatelé z Fidži věří, že jeho název, alespoň symbolicky, přispěje k úspěšnému posunu v mezinárodních klimatických vyjednáváních. V nich jde momentálně hlavně o to, aby příští sada tzv. národních redukčních příspěvků, které mají státy předložit v roce 2020, byla podstatně ambicióznější než první várka z předloňska. Tyto závazky se týkají míry snižování emisí skleníkových plynů ze strany jednotlivých zemí.
Na opačném konci rozsáhlého areálu pro COP 23 se nachází tzv. Bonn Zone. V ní má pavilony řada zemí, mezinárodních institucí, nevládních organizací a firem. K nejoblíbenějším prostorům, kde se po dobu trvání summitu koná spousta besed a přednášek, patří Talanoa Space. Použití fidžijského slova „Talanoa“ zde odkazuje na důležitost otevřeného dialogu, porozumění a vzájemného respektu mezi diskutujícími účastníky summitu.
„Obrazně řečeno, jsme všichni na jedné kánoi. Proto jsme zde vystavili Drua, naše tradiční plavidlo. Delegátům konference má připomenout povinnost dovést společnými silami naši plavbu do úspěšného konce,“ přirovnává Frank Bainimarama, předseda fidžijské vlády a prezident COP 23, globální ochranu klimatu k pouti po vodách rozbouřeného oceánu.
Studio 6: Novinky a témata letošního klimatického summitu (zdroj: ČT24)
Obhajoba „čistších“ fosilních paliv
Naladění na stejnou vlnu se rozhodně nekoná v případě početného amerického zastoupení na letošním summitu. Zatímco guvernéři vybraných států (Kalifornie, Oregon, Washington, Colorado), představitelé měst, byznysu a neziskového sektoru sice prostřednictvím řady mítinků ujišťují o své loajalitě vůči Pařížské dohodě, lidé tvořící oficiální delegaci USA – a pochopitelně nominovaní Trumpovou administrativou – zdůrazňují opak.
K rozjitření atmosféry přitom stačila jediná debata uspořádaná Trumpovými klimatickými poradci (žádná jiná – veřejného charakteru – se ani neuskuteční). Pondělní odborný panel měl za cíl přesvědčit přítomné o prospěšnosti „čistších forem“ uhlí a zemního plynu pro odstranění „energetické chudoby“ zejména v rozvojových státech dnešního světa.
„Aby tyto země nemusely řešit dilema mezi zmírňováním dopadů klimatických změn a svým rozvojem a vlastní energetickou bezpečností,“ vysvětlil poradce Bílého domu pro otázky klimatu George David Bank.
Na místě vyjádřily svůj nesouhlas desítky aktivistů – za zpěvu „God Bless the USA“ – a příliš pochopení nenašly přednesené argumenty ani u dalších delegátů. „Nic takového jako ‚čistá fosilní paliva‘ neexistuje. Tvrdí-li to někdo, tak se skutečně z místa nepohneme,“ uvedl Tuaoi Uepa, zástupce Marshallových ostrovů.
„V žádném případě se nechci hádat se Spojenými státy, ale všichni víme, co je uhlí zač a jaké jsou důsledky jeho těžby i jeho spalování. Nepovažuji za potřebné hovořit o uhlí, protože je zřejmé, jaká je jeho souvislost se změnou klimatu,“ dodal diplomaticky premiér Fidži Frank Bainimarama.
- Celosvětový objem emisí oxidu uhličitého (CO2) je po třech letech stagnace opět na vzestupu. S uvedeným tvrzením přišli v úterý ve zveřejněné zprávě vědci sdružení ve skupině Global Carbon Project. Podle nich se do konce roku ocitne v atmosféře dohromady 41 gigatun CO2, což odpovídá nárůstu o dvě procenta proti období let 2014 až 2016, kdy zůstávaly globální emise CO2 zhruba stejné. Experti míní, že se na nárůstu podílejí spalováním většího množství uhlí hlavně Čína a Indie.