Kyjev - Mnohahodinové výslechy, rozhovory s ozbrojenci a každodenní strach o život. Tak popisuje působení novináře na východě Ukrajiny zpravodaj ČT Miroslav Karas, který byl hostem Interview ČT24. Ruské jednotky prý nikdy neviděl, ruské dobrovolníky a těžkou techniku ale už ano. V Rusku navíc skutečně žijí matky, které přišly v bojích o své syny. Podle Karase na Ukrajině „všichni nenávidí všechny“. A s touto generací to neskončí.
Obyvatelé Donbasu jsou v „zoufalé a dramatické situaci“
Desítky mrtvých civilistů denně a příměří v nedohlednu – taková je každodenní realita na východě Ukrajiny. Těžké boje jsou hlášeny především z Doněcku a obce Debalceve. Karas hovoří v souvislosti s boji v Donbasu o „zoufalé a dramatické situaci“. „Je to válka mezi obytnými domy, mezi vesnicemi, mezi městy, a to od rána do večera. Vyžádala si už přes 5 tisíc mrtvých,“ upozornil zpravodaj. Podle něj se v Debalcevu může opakovat takzvaný Illovajský scénař (nebo také mlýnek na maso). Loni padlo v Illovajsku až tisíc ukrajinských vojáků v obklíčení. „Debalceve je slepým střevem na linii a nyní je v držení ukrajinských vojáků. Pokud se obklíčení podaří, může dojít k velké tragédii,“ myslí si Karas.
O víkendu zahynulo po útoku na Mariupol 30 lidí. OSN ukazuje prstem na povstalce a Unie vydala stanovisko, v němž poukazuje na odpovědnost Ruska. „Experti se pro jednou shodují, že útok byl veden z pozic proruských vzbouřenců,“ konstatoval zpravodaj. Šéf NATO už kvůli eskalaci násilí oznámil, že se chce setkat se šéfem ruské diplomacie – a snažit se o mírové řešení. Podle Karase je Sergej Lavrov nejlepší diplomat na světě a je si toho vědom. „Moskva také hovoří o diplomatických jednáních,“ upozornil zpravodaj s tím, že jde pouze o další kamínek v mozaice snah, který ale nejspíš nikam nepovede.
Rusové si vyrážejí na Ukrajinu zabojovat
Kyjev a Západ tvrdí, že Rusko zásobuje povstalce zbraněmi i vojáky. Hovoří se o tisících bojovníků. Moskva to ale popírá. A náčelník ukrajinského štábu včera oznámil, že jednotky regulérních vojsk ruské armády na Ukrajině nejsou. „Nikdy jsem neviděl četu, rotu, prapor, pluk nebo jakoukoli jednotku ruské armády, která by tam působila,“ prohlásil Karas. Objevují se prý ruské, americké, německé i jiné uniformy ze specializovaných obchodů – přitom jde ale o místní obyvatele. „Na místě ale jsou lidé, kteří běžně působí v armádě Ruské federace, kteří tam odjeli školit jiné a odjeli tam bojovat,“ poznamenal Karas. Sám hovořil s občany Ruské federace, kteří odjíždějí třeba na dva týdny zabojovat si do Doněcku. Rusko už dříve uvedlo, že pokud na Ukrajině někdo působí, tak jedině dobrovolníci. Na vlastní oči viděl Karas i kolony cisteren, jež mířily z Ruska přes nekontrolovanou Rostovskou hranici, a stejně tak tanky na ruském území poblíž hranice.
- Karas o informačním boji: „Pro novináře to vůbec není jednoduché. Já jsem člověk, který chce mít několik zdrojů, nemohl bych něco zpracovat, kdybych se díval jen na ruskou televizi nebo jen na ukrajinskou televizi. Obě informují o jiných válkách. Propaganda, která jde z obou stran, je obrovská. Většina vysílacího času je věnována Ukrajině, vyznat se v tom, kde je pravda, je velmi těžké. Nehledal bych ji ani v ruských televizích ani v těch ukrajinských. Informační válka vede k růstu spikleneckých teorií, k růstu totálních pravd, ale to nejdůležitější je být několik dnů či týdnů na místě, poslouchat ty lidi, chápat je a možná pak tu pravdu pravdoucí obhajovat, i když jsem si plně vědom toho, že ani já ji neobjevím. Ten konflikt je tak složitý, že se v něm už dnes nevyznají ani samotní aktéři.“
Rusko se snaží příbuzné padlých ruských vojáků umlčet. Karas hovořil s jednou z matek. „Tvrdila, že v bojích padlo nejméně 6 Čechů, konkrétně ví o dvou – i místech, kde jsou údajně pohřbeni. Hovoří o tom, že už je několik stovek vojáků ruské armády, kteří padli. Jde o jednotky z okolí Petrohradu a Rostova na Donu,“ podotkl zpravodaj. Rodiny prý dostávají finanční odškodné nebo jim jsou kráceny splátky. V médií se ale bojí mluvit. Jde o součást informační války," zdůraznil Karas.
Mnohahodinové výslechy se zbraní před očima
Karas zprostředkovává divákům ČT dění na Ukrajině už od dob, kdy se stavěly v Kyjevě první barikády. Působil i na východě Ukrajiny, když tu probíhaly těžké boje a hovořil s povstalci. „Člověk se tam může dostat přes takzvanou zelenou hranici, několik set kilometrů hranice, jež není pod kontrolou ukrajinských úřadů. Pokud se ale dostanete do rukou Ukrajinců, vznikne obrovský problém, protože nemáte vstupní razítko v pase a můžete být považován za vzbouřence,“ vysvětlil zpravodaj. Jako novinář musel Karas překonat několik kontrolních ukrajinských i povstaleckých stanovišť. „Někteří vás považují za člověka, který jim jde pomoct. Někde kontrolují ramena, jestli nemáte otlačené místo od pušky nebo jiné zbraně a na prsty, jestli nejsou od střelného prachu,“ popsal situaci Karas s tím, že výslechy někdy trvají i několik hodin. Je potřeba štěstí a umět jazyk.
Jak probíhá kontrola novinářů?
„Jedna strana považuje novináře za protivníky, protože přicházejí ze zemí Severoatlantické aliance, druhá strana se zase dívá, odkud člověk přijel – jestli a proč třeba působí v Moskvě. Velké pozdvižení bylo u ukrajinských úřadů, když viděly, že mám několik razítek ze Simferopolu na Krymu – co jsem asi dělal na Krymu? Všichni jsou opatrní na to, kde se novináři pohybovali dříve a pro koho pracují,“ říká zpravodaj ČT Miroslav Karas.
Novináře kontrolují lidé, kteří mají zbraně. „To, že si uvědomují, že mají zbraň, některé velmi znatelně mění. Během konfliktu o Krym stačilo, když si šestnáctiletý kluk dal do vysokých bot nůž a držel lehkou zbraň a už byl silný. Rozhovor s ním se musel vést jinak, než by se vedl s šestnáctiletým klukem,“ vzpomíná zpravodaj. Práce novináře tak není vůbec snadná – ozbrojený totiž není a navíc zpovídá někoho, kdo k němu má negativní vztah. Na Ukrajině má prý Karas strach pořád, a to i o kameramana: „Nikdy nevíte, kam něco spadne.“
Nenávist, kam se podíváš
Karas se nedomnívá, že by se podařilo udržet jednotnou Ukrajinu. Podle něj je hlavním akcentem konfliktu nenávist, která navíc pravděpodobně neskončí jen u této generace. „Tato nenávist je živena už v nejmladší populaci. Lidé v Doněcku nenávidí kyjevskou vládu, protože denně slyší, že Kyjev na ně útočí. Lidé ve Lvově a na západ od Kyjeva nenávidí separatisty, protože jim ničí jejich zemi. Všichni začínají nenávidět všechny,“ říká zpravodaj. Rozpadají se manželství a dělí se rodiny - část jde na západ, část třeba do Ruska. Prchly statisíce lidí. Podle zpravodaje ale řada lidí nejde do Ruska proto, že by tam chtěla, nýbrž kvůli tomu, že tam má jednoduše příbuzné, u nichž může žít.
O ruské anexi Krymu se v současné době moc nemluví. Západ kvůli němu uvalil na Rusko sankce, od té doby se ale nic moc neděje. Ruský prezident Vladimir Putin tak podle Karase vyhrál. „Západ - možná i pod vlivem událostí na jihovýchodě Ukrajiny - jaksi zapomněl se nadále zmiňovat o Krymu. Loni v březnu se o tom přitom hovořilo po celém světě. Krvavé boje jsou teď ale jinde. Svět vnímá bolest na jiném místě,“ okomentoval novinář postoj Západu. Krym má ale problémů celou řadu - lidé nemají vodu, nemají se jak dostat přes Kerčský průliv a problém je také s tatarskou menšinou.
- Rozšíření sankcí je za dveřmi: Ministři zahraničí Evropské unie chtějí mít do týdne nová jména, o něž bude možné rozšířit sankční seznam firem a osob se zmrazeným majetkem a zakázaným vstupem do zemí Unie kvůli ukrajinské krizi. Platnost evropských sankcí bude také prodloužena až do září a stále zůstává otevřena možnost dalších, tvrdších ekonomických sankcí, pokud se situace na Ukrajině nezlepší.
Rusové sankce přežijí, jsou zvyklí na horší věci
Ruská ekonomika je na tom špatně kvůli levné ropě, ale zčásti i kvůli západním sankcím. Putin se ale zřejmě o místo bát nemusí. „Čtěte ruskou historii. Rusové nikdy nedají svého lídra. Utáhneme si opasky, budeme jíst méně, vydržíme jakékoliv strádání. Cizinci nás ale chtějí silou změnit. Tím nás spojují jako nikdy předtím,“ tvrdí Igor Šuvalov, ruský vicepremiér. A podle Karase je to tvrzení pravdivé. „Ruský národ vydržel mnoho, 20. století pro něj bylo stoletím tragédií, krvavých válek, hladomorů a čistek. Je to národ, který si zvykl na podstatně horší věci než ekonomické sankce,“ poznamenal Karas. Běžný Rus jednoduše přestane pít francouzský koňak nebo jíst francouzský sýr. Rusko si už ale dopady sankcí připouští - což je pokrok.
- Karas se vyjádřil také k dopadům některých Zemanových výroků, které vyzněly prorusky. „Byl jsem překvapen, že běžný příslušník povstaleckých jednotek zná jméno českého prezidenta a ví, co řekl,“ prohlásil zpravodaj. Byl prý vystaven obdivu, že pochází ze země, kde jsou separatisté tak dobře vnímáni.
