Francouzsko-americká zpěvačka, tanečnice a účastnice protinacistického odboje Josephine Bakerová byla symbolicky pohřbena v pařížském Panthéonu, kde jsou uloženy ostatky významných francouzských osobností. Na přání rodiny zůstávají její ostatky v Monaku, v Panthéonu byla uložena rakev s prstí z USA, Francie a Monaka, kde nejvíce pobývala. Ceremonie se vedle adoptivních dětí Bakerové zúčastnil i francouzský prezident Emmanuel Macron a monacký kníže Albert.
Josephine Bakerová symbolicky spočinula po boku velikánů Francie
„Zářící krásou a rozumem ve století bloudění zvolila v každém historickém okamžiku správné řešení. Vždy odlišila světlo od tmy,“ pronesl Macron během slavnostního ceremoniálu.
Datum jeho konání nezvolil náhodou. Právě 30. listopadu před čtyřiaosmdesáti lety se Bakerová stala sňatkem s francouzským průmyslníkem občankou země, pro kterou toho v dalších letech tolik udělala.
Černá Venuše učarovala Evropě
Bakerová se narodila roku 1906 v americkém státě Missouri. Proslulost získala zejména po příchodu do Paříže ve 20. letech. Její představení se takřka přes noc stala senzací a byla beznadějně vyprodaná.
Zpěvačka, které se přezdívalo Černá Venuše, vystupovala většinou spoře oděná v sukýnce z pštrosích per či s trsy banánů kolem pasu. Temperamentní kabaretní komička uchvátila publikum i dalších evropských měst, včetně Prahy.
Členka protinacistického odboje
V rodné Americe ale takové popularity nedosáhla. I v dobách své největší evropské slávy v Americe měla problémy kvůli barvě pleti. Incident, kdy ji – už jako proslulou evropskou hvězdu – odmítli ubytovat v jednom z hotelů, jí hluboce otřásl. Proto ráda žila v Paříži a v roce 1937 se stala i francouzskou občankou.
Bakerová pracovala za druhé světové války pro Červený kříž, starala se o zábavu francouzských jednotek v Africe a na Blízkém východě a pomáhala odboji jako tajná agentka. Často schovávala vzkazy v podprsence či spodním prádle. Nikoho nenapadlo, že by mohla být špionkou.
Za svou činnost byla později oceněna medailí za statečnost. Dvě desítky let strávila na zámku Les Milandes, adoptovala a vychovala dvanáct dětí.
Bojovnice za občanská práva
Ve Spojených státech se jí podařilo víc prosadit až po válce, kde byla aktivní i na poli občanských práv. Odmítala například účinkovat před segregovaným publikem a v roce 1963 vystoupila společně s Martinem Lutherem Kingem ve Washingtonu.
Tanečnice zemřela 12. dubna 1975 ve věku 68 let. Stala se první černoškou a teprve šestou ženou, které se dostalo uznání v Panthéonu. Symbolicky zde spočinula vedle dalších francouzských národních ikon, jako jsou spisovatelé Emile Zola a Victor Hugo, filozof Voltaire a politička Simone Veilová.