Izraelská vojenská operace trpí nejasným politickým zadáním, míní Irena Kalhousová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ředitelka Herzlova centra izraelských studií v pořadu Interview ČT 24 popsala perspektivy současného dění na palestinské straně hraničního přechodu v Rafahu. Pedagožka reagovala i na kritiku, které ona sama aktuálně čelila ze strany uskupení Akademici proti apartheidu. Jde podle ní o velmi malou skupinu lidí, která zvolila formu, z níž je podle Kalhousové cítit diktát. „Toto požadujeme, jsme anonymní a ještě ani neřekneme, kdo jsme,“ komentovala jejich prohlášení.
Izraelské vojenské jednotky operují v oblasti na východě Rafahu, tedy na palestinské straně hraničního přechodu. A spekuluje se o důvodu této operace. Začíná Izrael velkou pozemní operaci, nebo se snaží ovlivnit vyjednávání o příměří s teroristickým hnutím Hamás?
„Myslím si, že jde spíš o to druhé. Je určitě důležitá ta diplomatická stránka a sice snaha ovlivnit jednání s Hamásem, ukázat mu, že nemůže úplně vyjednávat z pozice síly. Přeci jen je Izrael připravený případně ofenzivu v Rafahu zahájit,“ řekla Kalhousová.
Ředitelka Herzlova centra izraelských studií dodala i další aspekty izraelské operace. „Druhá věc je bezpečnostní záležitost. Izrael tvrdí, že Rafah je poslední bašta Hamásu. Izrael se zatím zaměřil na to, co je z bezpečnostního hlediska velmi důležité, a to je přechod Rafah. Podezřívá totiž Hamás z toho, že jsou na tomto přechodu k dispozici tunely, kterými se pašují především zbraně, které se využívají ve válce.“
Třetím bodem je pak domácí politický tlak na izraelského premiéra. „Benjamin Netanjahu je pod obrovským tlakem svých extremistických ministrů, kteří mu říkají, že opustí vládu, pokud izraelská operace nevyjde,“ dodala Kalhousová.
Netanjahu sice uvedl, že Izrael chce o klidu zbraní jednat, ovšem ne za podmínek předložených Egyptem a patrně i Katarem, které Hamás odsouhlasil. Navíc se v izraelské ofenzivě skrývá další podtext.
„V obrovském problému se ocitl Netanjahu, protože bohužel vojenskou ofenzivu vidí skrz své osobní politické potřeby. Když bude ukončena válka, dojde pravděpodobně k předčasným volbám. Začne se vyšetřovat, co se stalo 7. října a kdo za to ponese politickou odpovědnost,“ nastínila specialistka na situaci na Blízkém východě.
Pro Netanjahua je podle Kalhousové podstatné, aby Izrael mohl ukončit konflikt s tím, že deklaruje vítězství. „To je ovšem čím dál tím složitější. Hned ze začátku války byly izraelské požadavky maximalistické – zničíme Hamás a osvobodíme rukojmí. Teď je těžké uspokojit velmi extremistické hlasy v jeho vládě. Netanjahu ví, že nedosáhli svých cílů. Je v jistém politickém tlaku. Ovšem má tam i realistické politiky, kteří se dřív nebo později také nějakým způsobem postaví k pokračující ofenzivě. Vnitropolitická situace bohužel z velké části diktuje i strategické otázky.“
Problémem je dlouhodobý horizont, tedy jak naložit s Gazou po skončení konfliktu. „Izrael má nějakou vojenskou taktiku, ale nemá v tuto chvíli politickou strategii, co by se mělo s Gazou dít, kdo by v ní měl pak vládnout místo Hamásu. Jakkoliv úspěšné vojenské zásahy proti Hamásu budou, tak celkově operace trpí především nejasným politickým zadáním,“ dodala vysokoškolská pedagožka.
Humanitární hledisko v Rafahu
Izrael vyzval obyvatele Rafahu, ať odejdou do bezpečných zón. Šéf diplomacie Evropské unie Josep Borrell však zpochybňuje, zda tyto zóny vůbec existují, a podle něj si vojenská operace vyžádá „mnoho civilních obětí.“ Podobný názor má i Kalhousová.
„Pokud bude ta operace velmi limitovaná a zaměří se například pouze na hraniční přechod, tak si myslím, že lze evakuovat třeba sto tisíc lidí. Nedovedu si ale představit, že je Izrael schopen evakuovat více než milion lidí, kteří v Rafahu jsou. A zároveň bude vybudována dostatečně silná humanitární infrastruktura, aby lidé byli schopní někde v bezpečí přežít, mít dostatečný přísun potravin a zdravotnickou pomoc.“
Ztráty na životech v Rafahu jsou podle Kalhousové nevyhnutelné. „Pokud by Izrael zvolil stejnou taktiku jako v městě Gaza nebo v Chán Júnisu, tak to bude strašně obtížné ohledně civilistů. Jde o velmi hustě obydlené území. Izrael bude pochopitelně cílit na tunely a na místa, kde si myslí, že se skrývají představitelé Hamásu a možná izraelští civilisté, rukojmí. Je prakticky vyloučené, aby to nevedlo ke ztrátám na životech.“
Otázka izraelsko-palestinského konfliktu budí emoce i v univerzitní sféře. Uskupení Akademici proti apartheidu se na začátku týdne ohradilo proti Kalhousové. Podle prohlášení iniciativy „prý papouškuje sionistickou propagandu a měl by být přehodnocen způsob, jakým vyučuje na univerzitě.“ Fakulta sociálních věd se Kalhousové veřejně zastala.
„Myslím si, že je to velmi malá skupina lidí, a vůbec bych jim nedávala tak obrovský prostor, který dostali. Zvolili formu, z které je úplně cítit takový diktát – toto požadujeme, jsme anonymní a ještě ani neřekneme, kdo jsme,“ reagovala politoložka.
Uvědomuje si, že téma, kterým se zabývá, je kontroverzní. „Zrovna probíhá konflikt, který je délkou a intenzitou naprosto bezprecedentní. Nebráním se diskuzi, je strašně důležitá. Mám jen problém, že z toho někdy cítím totalitární přístup k věci. Nechceme diskutovat, máme tuto pozici a nejsme ochotni se z ní hnout,“ uvedla Kalhousová.
Ředitelka Herzlova centra je vděčná, že se na akademické půdě o situaci na Blízkém východě učí, a „doufá, že v České republice nenastane situace, kdy se tyto kurzy zruší, podobně jako na mnoha západních univerzitách.“
