Bratislava - Za několik dní uplyne 20 let od smrti Alexandra Dubčeka. Do knihkupectví současně míří kniha o jeho životě, kterou napsal někdejší pracovník StB. Dubček byl jako tvář Pražského jara za normalizace nejhlídanější osobou v Československu.
Denně se na hlídání Dubčeka podílelo až dvacet agentů. Jeden z nich nechce ani dnes ukázat svou tvář a nechat zaznít hlas v televizi. Přesto o sledování Dubčeka napsal knihu. „Jeho sledování bylo úplně nesmyslné. Ani ne tak před ním, ale před ostatními mělo dokázat, že strana má všechno pod kontrolou a nic ji nemůže ohrozit,“ říká dnes agent.
To potvrzují i historici. StB na Dubčeka nasadila desítky lidí, odposlechy, ke spolupráci přinutila i několik jeho kolegů. Nic významného ale nezjistila. „Izolovat od společnosti, zdeptat, aby nevyvíjel žádnou aktivitu, protože byl stále nebezpečný,“ popisuje cíl sledování Stanislav Sikora ze slovenského Historického ústavu.
Dubček chodil často do Horského parku nedaleko centra Bratislavy. StB ale v druhé polovině 80. let přestala tyto zdravotní vycházky monitorovat a Dubček se zde mohl setkávat s disidenty. Na období normalizace si dobře pamatuje syn Alexandra Dubčeka Pavol. I on byl v hledáčku tajné policie: „Měl lidi, kterým věděl, co má říkat. Kontroloval potom zpětnou vazbu. On si přál, aby se jeho myšlenky dostaly rovnou k těm nejvyšším,“ vzpomíná.
Alexander Dubček stál jako první tajemník UV KSČ v čele reforem roku 1968. Pražské jaro ale v srpnu ukončila vojska Varšavské smlouvy. Politická kariéra u lidí oblíbeného Dubčeka na dvě desetiletí skončila. Dubček musel zmizet z veřejného života. Po sametové revoluci se do nejvyšší politiky vrátil. V roce 1992 ale utrpěl vážná zranění při autonehodě, kterým 7. listopadu podlehl.
