Londýn - Strachem z létání, ať už jeho slabší, či silnější formou, trpí plná čtvrtina pasažérů. Při letu zažívají hotová muka – těžko dýchají, buší jim srdce nebo do letadla zcela odmítnou nastoupit. Takto postižení pasažéři překonávají panickou hrůzu za pomoci léků nebo alkoholu. Na věc se ovšem dá jít i vědecky. Aerolinky totiž poslední dobou běžně nabízejí kurzy, které mají lidi fobie z létání zbavit.
Když dostane Charlotte Gunnsová další panický záchvat, přeje si jediné - za každou cenu opustit palubu letadla. Před ní uprchli už tři cestující, dalších šest odmítlo do stroje vůbec nastoupit. Každý z nich totiž trpí těžkou fobií z létání. Tentokrát na ni ale naštěstí nejsou sami. Palubní personál má zvláštní výcvik a nakonec dokáže Charlotte přesvědčit, aby to s nimi a s letadlem Britských aerolinií přece jen zkusila.
Psycholog Keith Stollz již dvacet let učí lidi, pro které je letadlo synonymem pro rychlou smrt, překonat strach. „Pociťují celou řadu tělesných symptomů: od mravenčení v periferních částech těla po bušení srdce. Ve výsledku je pro ně létání opravdu nepříjemný zážitek,“ prohlásil Stollz. Třeba Ronan O'Gorman v civilu pracuje na výškových stavbách. Zatímco na visutých anténách závratí netrpí, v letadle zažívá hotová muka. „Rok od roku se to zhoršovalo. Nejdřív to bylo nepříjemné, nakonec takřka nesnesitelné. Nemohl jsem létat bez prášků a obvykle jsem si před cestou bral diazepam,“ konstatoval.
Podle doktora Stollze trpí Ronan jednou z forem klaustrofobie. Jeho tělo reaguje podle mechanismů, které jsme podědili po našich pravěkých předcích. Zatímco podvědomí tuší v letadle nebezpečí a vyzývá tělo k útěku, stísněná kabina letadla tomu brání.
Keih Stollz, psycholog:
„Úzkost se vyvinula proto, aby nás přiměla hlava nehlava utíkat před šelmou nebo jiným nebezpečím. Některé skupiny hladkých svalů se ve stresu dostanou do napětí, což zpětně zesiluje úzkost. Tento bludný kruh ale můžete prolomit, pokud budete těmto příznakům vědomě čelit.“
Pomáhá například kontrolované dýchání. Vyděšený člověk zpravidla začne dýchat zhluboka, překysličení mozku ale ještě zesiluje pocit hrůzy. „Zadržování dechu nebo dýchání do papírového pytlíku pomáhá zvýšit hladinu oxidu uhličitého v mozku, což tělo celkově uklidňuje,“ podotkl psycholog.
Instruktoři se také snaží nabourat další spouštěč paniky - pocit bezmoci. Frekventanti kurzu dostávají zevrubné technické školení. Během celého tréninkového letu jim kapitán podává informace o každém manévru nebo podezřelém zvuku. Vrčení zatahovaného podvozku nebo náhlá turbulence se tak v myslích účastníků mění z neklamných signálů blížící se katastrofy na technickou rutinu.
Kurzem prošlo přes 45 tisíc lidí
Před dosednutím na plochu vládnou na palubě nejrůznější pocity - od euforie po naprosté vyčerpání. Pro gratulaci si ke kapitánovi nakonec došla i Charlotte Gunnsová. „Byla jsem opravdu nervózní a nevěděla, jestli v letadle vůbec zůstanu. Nakonec jsem to vydržela. Ne, že bych se do létání zamilovala, ale určitě je to pro mě pokrok,“ řekla. Podobných absolventů prošlo učebnou Keitha Stollze přes 45 tisíc. Od většiny z nich mu jednoho dne dorazí pohlednice z nějakého hodně vzdáleného letiště.
