Tel Aviv - Únos Mordechaje Vanunu je název operace izraelské tajné služby Mosad, při které byl v roce 1985 z Itálie do Izraele dopraven jaderný technik Mordechaj Vanunu, který britskému listu Sunday Times poskytl informace o izraelském jaderném programu a výrobě jaderných zbraní v Izraeli. Odborníci deníku Sunday Times z materiálů Vanunua vyvodili, že Izrael vlastní asi 200 atomových hlavic, a má tak šestý největší jaderný arsenál na světě. Izrael sám to však dodnes nepřiznal.
V Izraeli nakonec proběhl neveřejný soudní proces, ve kterém byl Vanunu v roce 1987 odsouzen k 18 letům ve věznici s přísnou ostrahou. Dvanáct z nich strávil dokonce na samotce. Na svobodu se dostal až v roce 2004. Během svého pobytu ve vězení se stal jedním z nejvíc nenáviděných lidí v Izraeli. Izraelský vojenský rozhlas ho nazval největším zrádcem v dějinách země a i levicová média připouštějí, že je to podivín s divnými názory.
První cesta Mordechaje Vanunu začátkem roku 1985 vedla z Izraele do Austrálie. S sebou měl nevyvolané snímky z jaderného zařízení v Dimoně. Snímky nabídnul kolumbijskému novináři, od něhož očekával pomoc při publikaci materiálu v médiích. Cesta ke zveřejnění ale nebyla jednoduchá, snímky odmítl i Newsweek. Teprve v srpnu 1985 pozitivně zaregovaly londýnské The Sunday Times. Do Sydney pak vyslaly svého pracovníka, novináře Petera Hounama, který měl za úkol posoudit věrohodnost Vanunových materiálů. Pravost fotografií potvrdil a později napsal, že byl překvapený množstvím detailů, které o Dimoně a jaderném zařízení Vanunu znal.
Díky Hounamově dobrozdání se The Sunday Times rozhodly Mordechaje Vanunu přivézt do Londýna a tam podrobit jeho příběh dalšímu zkoumání (Theodorem Taylorem, žákem Roberta Oppenhaimera a dr. Frankem Barnabym, jaderným fyzikem). Podle některých informací o jeho cestě do Velké Británie informovala australská rozvědka britskou MI6 a ta informaci předala Mosadu, podle jiných Mosad Mordechaje sledoval již ze Sydney.
Mosad nasadil kyprou blondýnu, ta Vanunua unesla
Pobyt v Londýně se pro Vanunua ukázal být velmi nudným. A tak se i přes doporuční zdržovat se v hotelovém pokoji stále více toulal po okolí. Problém na sebe nenechal dlouho čekat. Na Leicester Square 24. září se Mordechaj Vanunu setkal s atraktivní blondýnkou, která o sobě řekla, že je Američanka a představila se jako Cindy. Další setkání si domluvili v Tate Gallery. Vanunu se představil jako Johnson, což bylo jméno, pod kterým v Londýně pobýval. Nicméně Cindy byla ve skutečnosti Cheryl Haninová a byla agentkou Mosadu. Hounam Vanuna sice varoval, že by Cindy mohla patřit k izraelské rozvědce, ale Vanunu mu nevěřil. A tak nakonec Vanunu zmizel.
Vanunu se do „Cindy“ zamiloval. Odmítla jeho sexuální návrhy, ale nabídla mu, že spolu odletí do Říma, kde má její sestra volné apartmá. Odletěli 30. září 1986 do Říma, kde sice bylo slíbené apartmá, ale Vanunu se sexuálních hrátek nedočkal. Omráčili ho a vpíchli mu uspávací prostředek. Poté ho agenti Mosadu přepravili v rychlém člunu na otevřené moře, kde byl přeložen na izraelskou loď a dopraven do Izraele, kam dorazili 7. října 1986. Vynesli jej na břeh a uložili v úkrytu patřícímu Mosadu. Informace o svém únosu poskytl Vanunu sám, když si je při převozu k soudu napsal na dlaň, kterou přitiskl na sklo tak, aby to mohli čekající novináři vidět.
Mordechaj Vanunu byl v neveřejném procesu obviněn ze zrady a odsouzen k 18 letům odnětí svobody. Na svobodu se dostal v dubnu 2004. Z věznice v Aškelonu vyšel za velké pozornosti světových médií i svých odpůrců a příznivců. Pro většinu Izraelců je zrádce, pro hrstku zahraničních mírových aktivistů zase hrdina. Vanunu sám je na svůj čin dodnes hrdý. Nemá však už Izrael rád, nechce v něm žít, a odmítá dokonce mluvit hebrejsky.
Devatenáct roků pracoval ve středisku výzkumu zbraní Dimona v provincii Beer Sheva. Předtím, než z tohoto místa odešel, pořídil snímky zevnitř továrny, aby prý světu ukázal, že Izrael skrývá jaderné tajemství. Měl na starost produkci radioaktivních prvků pro výrobu atomových bomb. Přesně znal množství vyprodukovaného štěpného materiálu, věděl, jaká se používají zařízení a jaký druh bomb se vyrábí.
Vanunu: „Rozhodl jsem se to udělat, protože izraelští představitelé lhali. Neustále tvrdili, že nemají žádný zájem získat jaderné zbraně. Přesto vyráběli radioaktivní materiál, který mohl sloužit jen jednomu cíli: vyrobit jadernou bombu. Vyráběli toho značné množství. Spočítal jsem, že v roce 1986 už měli 200 atomových bomb. Také zahájili výrobu velmi silné vodíkové bomby. Tak jsem se rozhodl prozradit, čím se tajně zabývají. Chtěl jsem předejít tomu, že Izrael bombu použije a rozpoutá na Středním východě jadernou válku.“
