Nad hladinou Panamského průplavu se tyčí pahýly stromů ze zatopeného pralesa, které napovídají, jak špatně na tom vodní dílo je. Obvykle jsou totiž vidět jen v období sucha. Správa průplavu proto musela omezit kapacitu lodní dopravy a zjišťuje, jak může situaci zlepšit. Mezi řešení patří vytvoření umělého jezera nebo osévání mraků, takzvaný cloud seeding, které by zvýšilo množství srážek.
Hladina v Panamském průplavu klesla o dva metry, řešením může být umělé jezero nebo osévání mraků
Vzhledem k tomu, že hladina vody je v Panamském průplavu 1,8 metru pod normálem, provozovatel snížil počet lodí, které mohou průplavem proplouvat. Omezení se mírně zmírnila díky počasí v listopadu, které bylo deštivější, než se očekávalo. Maximální počet 24 lodí denně je však stále hluboko pod denní kapacitou, která činí zhruba 38 lodí. A s příchodem období sucha se může situace ještě zhoršit.
Pahýly stromů jsou viditelnou připomínkou toho, jak sucho ochromilo vodní cestu, po které se ročně uskuteční celosvětový obchod v hodnotě 270 miliard dolarů (6,1 bilionu korun).
Omezení zavedená koncem loňského roku byla nejpřísnější od roku 1989, kdy byl průplav uzavřen kvůli invazi Spojených států do Panamy s cílem zbavit se jejího faktického vládce Manuela Noriegy. Někteří dopravci platí miliony dolarů za to, že v stále delší řadě lodí dostanou přednost. Jiní volí delší a nákladnější trasy kolem Afriky nebo Jižní Ameriky.
Za normálních podmínek Panamský průplav odbavuje přibližně tři procenta objemu světového obchodu po moři a 46 procent kontejnerů přepravovaných ze severovýchodní Asie na východní pobřeží USA.
Umělé jezero nebo osévání mraků
V dlouhodobém horizontu by hlavním řešením nedostatku vody mohlo být přehrazení řeky Indigo a vyvrtání tunelu horou, kterým se bude voda přivádět do Gatúnského jezera, hlavní nádrže kanálu. Tento projekt by měl stát podle odhadů dvě miliardy dolarů.
Přehrazení a napuštění má trvat nejméně šest let, mohlo by to však usnadnit lodní dopravu, protože počet lodí, které mohou proplout, by se zvýšil o 11 až 15 denně. To by stačilo k tomu, aby hlavní zdroj peněz pro Panamu fungoval na plný výkon. Průplav v roce 2022 do státního rozpočtu přinesl 4,3 miliardy dolarů (téměř 97 miliard korun). Pro zajištění vody až do konce století ale země bude muset přehradit více řek.
Prosazení tohoto plánu však nebude snadné. Návrh bude muset mimo jiné schválit Kongres, avšak tisíce farmářů a rančerů, jejichž pozemky by byly kvůli nádrži zatopeny, s tím nesouhlasí. Panamský průplav je sladkovodní, závislý na umělých jezerech, a tudíž je i náchylný k poklesu hladiny, když je sucho. Tím se liší od Suezského průplavu, který využívá mořskou vodu a je v úrovni mořské hladiny.
Další možné řešení je experimentálnější. V listopadu přiletělo do Panamy malé letadlo společnosti Weather Modification, aby otestovalo osévání mraků. To je proces, kdy se do mraků rozprašují velké solné částice s cílem zvýšit jejich kondenzaci, která vytváří déšť. Tato metoda se však většinou úspěšně používá v suchých klimatických oblastech, nikoli v tropických zemích, jako je právě Panama.
Příčiny potíží
Za potíže průplavu může kombinace klimatických změn a rozšiřování infrastruktury. Správa průplavu dokončila v roce 2016 novou sadu zdymadel, aby zvýšila provoz a udržela krok s rostoucí velikostí nákladních lodí. Nevybudovala však novou nádrž, která by čerpala dostatek sladké vody. A pak přišlo sucho.
Globální oteplování zintenzivňuje jev zvaný El Niňo, v případě Panamy se projevuje poklesem srážek. Gatúnské jezero se v období sucha rychleji vyprazdňuje a zvyšující se teploty urychlují odpařování. Loni se také plně neprojevily pasáty. Slabší vítr znamená, že dešťové mraky se nedostanou až k jezeru, takže v jiných částech země výrazně prší, zatímco u jezera spadne jen pár kapek.
Když byl Panamský průplav v roce 1914 uveden do provozu, představoval alternativu k Suezskému průplavu, mysu Dobré naděje a Magellanovu (Magalhãesovu) průlivu pro přepravu zboží mezi severní a jižní polokoulí. Nyní se dopravci vracejí ke všem třem zbývajícím možnostem, aby se vyhnuli zácpám v Panamě. V posledních týdnech se však lodě začaly odklánět i od Suezského průplavu, aby se vyhnuly útokům jemenských povstalců.
Konzultant a bývalý šéf správy průplavu Jorge Luis Quijano tvrdí, že návrat k normálnímu objemu by mohl trvat rok. Problém byl podle něj viditelný už před deseti lety, kdy dohlížel na instalaci nové sady zdymadel, která mají zajistit, aby se do průplavu vešla větší plavidla.
Zdymadla jsou technickým zázrakem, ale vyžadují přísun značných objemů vody. Při naplnění zdymadla se slaná voda mísí se sladkou. Aby se zabránilo zasolení největšího zdroje pitné vody v zemi, tedy Gatúnského jezera, lze vhánět zpět od jezera jen část této vody.
