Finsko začalo zjišťovat, jak moc jsou jeho vody znečištěné rybářskými sítěmi. Zaměřilo se na jižní polovinu Botnického zálivu, která je významná pro komerční i zájmový rybolov. Ze získaných dat má vzejít strategie pro recyklaci plastových sítí a prevenci dalšího znečištění. Údaje poslouží i srovnání se Švédskem, Polskem a Německem.
Ztraceným nebo odhozeným rybářským sítím se říká sítě duchů. Zabíjejí ryby, mořské ptáky či tuleně, mohou se zaplést do lodního šroubu. Sítě jsou z odolného nylonu s jemnými vlákny a časem se stanou mikročásticemi plastů, které se přes potravní řetězec dostávají až do lidského organismu.
Přesto se ale dají využít. Dokazuje to příklad firmy, která nabízí výbavu pro windsurfing. Použité rybářské sítě zpracovává na nylonové pelety, ze kterých vyrábí recyklované součástky pro surfová prkna.
„Lidé to vidí a uvědomí si – recyklace je vlastně takový malý luxus,“ míní Svein Rasmussen, zakladatel společnosti Starboard Company.
Výzkumníci zachytili stovky metrů sítí
Pro sběr v Botnickém zálivu spojil síly Finský ústav pro ochranu prostředí a Asociace profesionálních rybářů. Chtějí zjistit, jak na tom nejvyužívanější část zálivu skutečně je a jak situaci mohou zlepšit.
„Někdo má pocit, že tam prakticky žádné sítě nejsou, jiní tvrdí, že je jich moře plné. Teď jsme se aspoň přiblížili skutečným faktům,“ shrnuje fotograf Markku Saiha, který se projektu účastní.
Zkušební zátah až za polovinu vzdálenosti do Švédska a zpět zachytil na šest set běžných metrů odhozených sítí. „Projeli jsme třísetkilometrovou trasu a místy jsme naráželi na sítě každý jeden až dva kilometry. Vypadá to, že tam zůstávají po zimním rybolovu,“ dodává Saiha.
Rekreační rybolov je možná větším viníkem než ten komerční. Profesionální rybáři mají totiž lepší techniku na záchranu ztracených sítí a ekonomickou motivaci. Ústav pro ochranu přírody chce data využít k přenesení odpovědnosti na místní samosprávy. Mohly by například vyhlašovat dny recyklace, kdy by od zájmových rybářů nepotřebné sítě vybíraly.
