Přesně před 18 lety se začalo poprvé obchodovat s novou evropskou měnou eurem, i když zatím jen virtuálně. Bankovky a mince šly do oběhu tři roky poté. V současné době se eurozóna skládá z devatenácti členů. Dánsko, Švédsko a Velká Británie přijetí eura neplánují. Dalších šest států včetně České republiky zatím euro nezavedly.
A co zavedení eura předcházelo? Vše začalo v roce 1979 vznikem Evropského měnového systému, jehož cílem bylo provázat jednotlivé evropské měny. Zároveň byla definována Evropská měnová jednotka (ECU), jakýsi předchůdce eura.
„ECU je takzvaná košová měna, kde každá měna evropského měnového systému byla zastoupena určitou vahou. Byla to skutečně jen taková účetní měna, která neměla bankovky, neměla mince, používala se pouze pro určitý omezený okruh transakcí, ale byla to předchůdkyně eura,“ uvedl národní koordinátor pro zavedení eura v Česku Oldřich Dědek.
V roce 1989 vznikly plány na vytvoření Evropské měnové unie, ve které měly státy sdílet jednotnou měnu. O šest let později na summitu v Madridu Německo prosadilo název „euro“ a začátkem roku 1999 s touto měnou začalo obchodovat jedenáct zemí. Od roku 2002 si lidé na euro mohli i sáhnout.
Euro vůči dolaru řadu let posilovalo
První den obchodování mělo na frankfurtské burze euro hodnotu 1,1 dolaru. Strmý pád byl následovaný několika lety posilování kurzu eura téměř až k hranici jednoho a půl dolaru, aktuálně je kurz eura a dolaru téměř jedna ku jedné.
„Kurzové změny vždy vnášely problémy do vzájemných obchodních vztahů, proto plány na zavedení společné měny byly víceméně od začátku evropské integrace. Zavedení eura bylo až na druhý pokus. Už v 70. letech byl vytvořen takzvaný Wernerův plán, který počítal se zavedením eura do deseti let, ten se ale bohužel nezdařil. Ukázalo se, že hospodářské politiky v zemích eurozóny jsou velmi rozdílné,“ uvedl ve vysílání ČT24 Dědek.
„Maastrichtská smlouva stanovila vstupní podmínky – maastrichtská konvergenční kritéria, která se týkají hlavně cenové a kurzové stability a obezřetných rozpočtů. Podle těchto kritérií se také hodnotilo, které země se mohou kvalifikovat do první vlny přijetí eura,“ podotkl.
Dědek: Lidé zavedení eura začali vnímat ve spojení se zdražováním
Mezi občany zemí nově platících eurem však vznikl pocit, že ceny šly výrazně nahoru. S tím analýzy dopadu zavedení jednotné měny nepočítaly. „Je to určitý paradox, protože ty oficiální statistiky inflace neukazovaly nějaké vzedmutí. Ale někteří obchodníci toho zkrátka zneužili, využili to k zaokrouhlení a spotřebitelé si to velmi často zobecnili na celý spotřební koš, a proto zde vznikl ten pocit,“ uvedl Dědek.
Největší rozdíl pociťovali Řekové a Italové. „Ti za jedno euro měnili velký počet národních jednotek. Takže v těchto ekonomikách mince vlastně ztratily jakoukoli hodnotu a spotřebitelům chvilku trvalo, než si uvědomili, že deset centů už nejsou bezvýznamné peníze, jako byly mince těch znehodnocených měn,“ připomněl Dědek.
