Berlín – Zlepšení péče o psychicky nemocné jedince, nikoliv zpřísnění zbrojních zákonů. To je recept, jak zabránit masakrům podobným tomu v Newtownu, píše Hannes Stein, komentátor německého deníku Die Welt. Americký prezident Barack Obama totiž chce kontrolu zbrojních arzenálů a omezení ozbrojených útoků povýšit na prioritu svého druhého prezidentského mandátu.
V souvislosti s debatou o držení zbraní v USA komentátor připomíná situaci ve Švýcarsku, kde muži mají po skončení vojenské služby doma do svých 30, respektive 34 let vojenskou automatickou pušku a ještě před pěti lety k ní dostávali i munici. Návrh na odevzdání těchto zbraní do skladišť Švýcaři v loňském referendu zamítli. Podobné je to i v Izraeli, kde mladé vojačky a vojáci musí své zbraně nosit vždy při sobě – i když jdou třeba do kavárny; pokud by na ně nedávali dobrý pozor, čeká je přísný trest. Osadníky v západním Jordánsku nezřídka potkáte s pistolí za pasem. Velmi laxní zákony o zbraních mají státy, kde by se to na první pohled nezdálo, třeba Česká republika nebo severské země, kde je lov součástí národní kultury. Také Kanada, severní soused USA, je všechno jiné jen ne zóna beze zbraní, vyjmenovává Die Welt další příklady.
„Proč tedy v těchto státech každých pár měsíců nerupnou nervy nějakému šílenci a nekoupou se v krvi malých dětí nebo návštěvníků kina? Nebo obráceně: Proč se to stále znovu děje právě ve Spojených státech?“ táže se deník.
Hlavní rozdíl mezi USA a dalšími zeměmi s po zuby ozbrojenými občany je v tom, že v Americe neexistuje všeobecné zdravotní pojištění. A neexistuje ani sociální kontrola, která je s ním spojená. Ve Washingtonu, New Yorku a Los Angeles se psychotici plouží po ulicích jako bezdomovci, zatímco v Curychu, Ženevě a Tel Avivu se o ně starají v nemocnicích, píše Die Welt.
Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung připomíná, že druhý dodatek americké ústavy, garantující právo občanů vlastnit zbraně, pochází z roku 1791 a týkal se v té době nejmodernějších zbraní. Tou byla tehdy perkusní puška Kentucky, jejíž nabití trvalo až dvě minuty a byla natolik veliká, že by ji těžko mohl nepozorovaně propašovat do kina nebo do školy.
Právě v nedostatečné kontrole a péči o psychicky nemocné Američany vidí komentátor jádro problému se šílenými střelci v USA. „Když jsou přesvědčeni, že škola je satanské místo, kde kdysi byli zneužíváni nebo šikanováni, a musí popravit učitele a kulkami osvobodit děti od pozemského utrpení, tak nikdo často roky neví, co se jim odehrává v hlavě. A když jim temné hlasy našeptávají, že se musí převléknout za zlosyna z filmu o Batmanovi a střílet kolem sebe před promítacím plátnem, narazí na záznamník v místní nemocnici,“ odkázal autor na srpnový masakr v coloradském kině, jehož pachatel se před činem pokusil spojit s psychiatričkou.
Komentátor proto Spojeným státům doporučuje, aby se v první řadě zamysleli nad tím, jak zlepšit psychiatrickou pomoc, než začnou vymýšlet, jak omezit 300 milionů legálně držených zbraní mezi lidmi. Samozřejmě se lze bavit o přísnějších zbrojních zákonech a o nutnosti trestat dospělé, kteří nezabezpečí zbraně před svými dětmi. A útočné zbraně v rukou soukromých osob opravdu nejsou nutné – i když ve Švýcarsku, jak už bylo řečeno, nikomu neškodí. Všechny tyto diskuse ale míjí skutečné jádro problému: psychicky nemocní lidé jsou v Americe ponecháni napospas svým problémům, uzavírá Stein.
