Více než polovina Italů v referendu odmítla navrženou reformu ústavy, s jejímž prosazením spojil premiér Matteo Renzi své další působení v úřadu. Dvakrát se sešel s prezidentem Sergiem Mattarellou, který ho nakonec požádal, aby setrval v úřadu až do přijetí státního rozpočtu na příští rok. Panují obavy, že výsledek referenda povede v zemi k politické nejistotě a bude mít negativní dopad i na celou Evropskou unii.
Matteo Renzi v nočním televizním vystoupení prohlásil, že výsledky referenda jsou naprosto jasné a že na sebe bere plnou odpovědnost za porážku. Během dne se kvůli plánované demisi dvakrát sešel s prezidentem Sergiem Mattarellou, který se ale z obav před zmatky rozhodl ponechat Renziho v čele vlády. Úřad má premiér zastávat až do přijetí státního rozpočtu na rok 2017. Podle spekulací médií by to senátoři mohli stihnout ještě do konce tohoto týdne.
Jako o možných Renziho nástupcích se nejčastěji hovoří o ministrovi hospodářství a financí Pieru Carlovi Padoanovi, ministrovi kultury Dariovi Franceschinim a předsedovi Senátu Pietrovi Grassovi.
Referenda se zúčastnilo více než 68 procent oprávněných voličů a více než 59 procent z nich hlasovalo proti navrhovaným ústavním změnám. Vysoká volební účast podle BBC svědčí o tom, že referendum bylo vnímáno jako příležitost vyjádřit nespokojenost s předsedou vlády.
Jedenačtyřicetiletý Renzi, který stojí v čele italské vlády necelé tři roky, reformu hájil jako nutnou pro zjednodušení fungování politického systému země, která od roku 1945 zažila více než 60 vlád. Reforma měla posílit Poslaneckou sněmovnu a výrazně omezit vliv Senátu, který měl mimo jiné přijít o možnost svrhnout vládu a o vliv na blokování zákonů.
Další rána pro Evropskou unii
Podle italských zákonů musel Renzi uspořádat referendum o svých plánech na revizi ústavy, ale sám se rozhodl s výsledkem spojit i svou budoucnost. Tento krok fakticky sjednotil různorodé opoziční síly v bitvě o sesazení nejmladšího italského premiéra.
Jak poznamenala agentura Reuters, výsledky referenda znamenají novou ránu pro celou Evropskou unii, která se snaží překonat řadu krizí a chtěla, aby italský premiér Renzi pokračoval ve svých reformních snahách v silně zadlužené zemi.
Porážka rovněž může poznamenat trhy, zejména bankovní sektor, který letos na milánské burze ztratil téměř polovinu své hodnoty. Již na zveřejnění odhadů ihned reagovaly burzy, euro pokleslo vůči dolaru z 1,0625 na 1,0580.
Referendum může otevřít dveře do vlády protestním stranám
Italský premiér spojil s hlasováním osud své vlády poté, co nedokázal od parlamentu získat všeobecný souhlas se změnami. „Referendum je obrovské rozcestí mezi těmi, kteří řeknou budoucnosti ano, a těmi, kteří pořád na vše říkají ne,“ uvedl Renzi při květnovém vyhlášení plebiscitu.
Opoziční strany ale udělaly z hlasování o klíčové ústavní reformě spíše hlasování o samotné Renziho vládě, přičemž zdůrazňují boj proti zavedenému establishmentu. Navíc lze referendum vnímat i jako barometr protisystémových nálad v Evropě. Snaha současného kabinetu o stabilizaci tak může paradoxně skončit novou politickou krizí.
Renziho pád by mohl otevřít dveře do vlády protestním stranám v čele s euroskeptickým Hnutím pěti hvězd, které vede bývalý komik Beppe Grillo. Jeho hnutí se v průzkumech preferencí umisťuje na druhém místě za Renziho středo-levicovou Demokratickou stranou a nedávno získalo kontrolu nad Bolzanem a Turínem.
Po Renziho porážce, k níž přispěla populistická uskupení, vypukly v ulicích Říma spontánní oslavy. „Začínáme pracovat na vzniku vlády Hnutí pěti hvězd,“ reagoval na výsledky referenda Luigi di Maio z Hnutí pěti hvězd.
Narodil se 11. ledna 1975 ve Florencii, vystudoval Florentskou univerzitu. Než vstoupil do politiky, pracoval pro rodinnou marketingovou firmu Chil. V roce 1996 vstoupil do tehdejší Italské lidové strany, v letech 2002 až 2007 byl členem tehdejší strany Kopretina. Je dobrým řečníkem a někdy býval přirovnáván k britskému expremiérovi Tonymu Blairovi či americkému prezidentovi Baracku Obamovi.
Šéf vládní středolevicové Demokratické strany (PD) byl v letech 2004 až 2009 guvernérem provincie Florencie a poté starostou Florencie. V únoru 2014 se stal v pouhých 39 letech nejmladším italským premiérem v historii. Při nástupu do úřadu měl výraznou podporu veřejnosti. Prezentoval se jako reformista, který se chce rozejít s minulostí. Nedostatek politických zkušeností chtěl nahradit charismatem a energií.
Jeho Demokratická strana pak v Itálii v květnu 2014 jasně triumfovala ve volbách do Evropského parlamentu. Od února 2014 zavedl Renziho kabinet řadu reforem včetně například změny volebního systému, balíku opatření na podporu domácí ekonomiky, který zahrnoval například snížení nákladů malých a středních podniků na energii a kroky na podporu poskytování půjček firmám, reformu státní správy či registrovaného partnerství homosexuálů. Země se přesto potýká s ekonomickou stagnací a četnými korupčními skandály.
Radikální byl Renzi zejména kvůli migrační krizi, která tvrdě zasáhla Itálii po zavření balkánské cesty. Unii kritizoval za to, že nedělá dost, aby Itálii pomohla vypořádat se s krizí. Pohrozil dokonce, že jeho země přestane platit do unijního rozpočtu, pokud jí státy EU nepomůžou s uprchlíky. Letos v červnu Renziho PD utrpěla porážku ve druhém kole místních voleb, prohrála kromě jiného v Římě a Turíně.
