Kodaň/Praha - Historicky druhá žena na dánském trůnu Margrethe II. stvrzuje královský majestát i svou nebývale vysokou postavou a výjimečnou inteligencí. Intelektuálka vzdělaná na několika zahraničních univerzitách mimo jiné překládá do dánštiny knihy, maluje obrazy a navrhuje oblečení, i sama sobě. Její slova mají často větší váhu než výroky politiků. I když jako hlava státu plní různé funkce určené ústavou, do politického života země přímo nezasahuje. Kdyby v jednatřiceti letech neusedla na trůn, nejspíše by se věnovala umění. Královna Margrethe II. se narodila 16. dubna 1940.
Na trůn usedla prvorozená dcera dánského krále Frederika IX. a královny Ingrid, původem švédské princezny, po smrti svého otce v roce 1972. Ještě před jejím usednutím na trůn ale bylo nutné změnit dánskou ústavu, podle níž do roku 1953 mohl zdědit trůn pouze muž. Margrethe se tak stala vlastně první dánskou královnou, která opravdu vládne, protože její jmenovkyně Margrethe I. (1353-1412) vládla pouze jako regentka místo svého syna Olofa.
Vzdělána na několika univerzitách, nazvala jednou samu sebe věčnou studentkou. Studovala práva a politické vědy na Sorbonně, zemědělství v Kodani a Aarhusu, archeologii, mezinárodní právo a ekonomii v Cambridgi a Londýně.
Někdy se o Margrethe II. mluví jako o celosvětově nejúspěšnější ženě na trůnu. Vůči médiím je nezvykle otevřená a její poddaní to oceňují. Královna hovoří plynně francouzsky, anglicky, německy, švédsky, norsky. Společně s manželem také překládá, například knihu francouzské spisovatelky Simone Beauvoirové Všichni lidé jsou smrtelní. Její knižní ilustrace, vydávané také pod pseudonymem Ingahild Grathmer, jí získaly mezinárodní uznání.
„Když něco dokončím, připadá mi to božské a kouzelné“
„Maluji ráda. Vždycky, když něco dokončím, připadá mi to božské a kouzelné, a když se na to pak znovu podívám, vidím, že ta genialita má své meze.“ Uspořádala mnoho výstav svých děl a mimo jiné ilustrovala Tolkienovu knihu Pán prstenů nebo pohádky Hanse Christiana Andersena.
V červnu 1967 se provdala za francouzského hraběte a diplomata Henriho de Laborde de Monpezata, jenž se stal princem Henrikem. Mají dva syny, korunního prince Frederika (1968) a prince Joachima (1969), kteří již mají také potomky, takže nástupnictví je zajištěno.
