Ještě nikdy v dějinách neopustilo své domovy tolik lidí jako loni – podle OSN jich bylo 68,5 milionu. Podle Spojených národů ale neroste jen počet uprchlíků, ale přibývá také mýtů a dezinformací, které o nich kolují.
V bangladéšském Kutupalongu se zastavila uprchlická vlna Rohingů z Mynamaru a udělala z něj největší uprchlický tábor světa. Jedna z nejchudších zemí světa tu hostí kolem 550 tisíc lidí.
I to je ale jen drobná součást celoplanetárního problému. „V současnosti je na planetě 68,5 milionu uprchlíků. Není třeba říkat, že je to výsledek dlouhotrvajících konfliktů,“ uvedl vysoký komisař OSN pro uprchlíky Fillipo Grandi.
Je to přitom jen jedno z mnoha čísel, která ilustrují stejné téma. Každý druhý člověk na útěku je dítě. Od roku 2016 přibylo uprchlíků skoro o tři miliony. Za stejnou dobu se ale podařilo najít domov jen pro sto tisíc z nich, což je ve srovnání s předchozími roky sotva polovina.
Podle OSN je to důsledek populistické vlny, která doprovází tu uprchlickou. „Vlády vytvářejí dojem nouzové situace. Invaze. A mnoho politických vůdců toho využilo, aby získali hlasy. Šíří strach, aby si upevnili svou voličskou základnu. Myslím, že to je odsouzeníhodné a nezodpovědné,“ říká Grandi.
V chudé Ugandě je migrantů jako v Německu
Hlavním cílem uprchlíků nejsou bohaté země. V Evropě čekalo na konci minulého roku na posouzení žádosti o azyl o něco méně než milion lidí, což je ani ne půldruhého procenta všech vyhnanců. Nejvíce jich přežívá v relativně chudých zemích v blízkosti válečných konfliktů. Na Blízkém východě je to Turecko, Jordánsko a Libanon, v Africe Uganda. Ta hostí podobný počet uprchlíků jako bohaté Německo.
Navzdory ostrým sporům o současnou migrační politiku Spojených států zaznívá na adresu Washingtonu z centrály OSN i opatrná chvála. Americký program na přijímání uprchlíků se sice od nástupu Donalda Trumpa zmenšil na polovinu, stále je ale největší na světě. A zpřísnění azylové politiky buď už provedly, anebo chystají i jiné vyspělé státy Západu.
