Plenární zasedání čínského parlamentu podle očekávání schválilo změnu ústavy, z níž bude vyškrtnuta klauzule omezující výkon funkce prezidenta na deset let. Současný prezident Si Ťin-pching se tak díky tomu stane prvním čínským vůdcem od dob Mao Ce-tunga, který bude moci vládnout neomezeně dlouho.
Čína se vrací k systému jediného muže, prezident může vládnout neomezeně dlouho
Události ČT: Si Ťin-pching dostal časově neomezený mandát (zdroj: ČT24)
Kromě funkce prezidenta omezovala dosud ústava také výkon viceprezidenta na dva po sobě následující mandáty, tedy na na deset let. Vládnoucí komunistická strana podala návrh na vyškrtnutí příslušných ustanovení z ústavy minulý měsíc, teď ho schválili delegáti plenárního zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).
Návrh prošel podle očekávání hladce. Jak uvedla agentura Reuters, od bezmála 3000 delegátů získal jen dva hlasy proti, tři delegáti se hlasování zdrželi.
Si Ťin-pching se dostal do čela strany koncem roku 2012 a soustředil od té doby ve svých rukou tolik moci jako žádný jiný čínský vůdce nejméně za posledních pětadvacet let. Zároveň posílil vliv komunistické strany. Prezidentem je od března 2013.
Prezidenta už může od moci odstavit jen zdraví
Rozhodnutí vyškrtnout z ústavy klauzuli omezující výkon funkce prezidenta a viceprezidenta na dva po sobě následující mandáty znamená pro Si Ťin-pchinga cestu k tomu, aby se udržel u moci i po vypršení druhého funkčního období v roce 2023. Stanovy čínské komunistické strany nicméně uvádějí, že straničtí vůdci nesmějí držet své funkce doživotně dlouho, a že pokud se jejich zdravotní stav zhorší, měli by jít do důchodu.
Západ a čínská opozice prezidenta kritizují, že jeho působení v čele země je provázeno návratem kultu osobnosti kolem hlavy státu a také posílením represí vůči obráncům demokracie a lidských práv.
V Číně je ale prezident stále nesmírně populární, mimo jiné díky svému nesmlouvavému tažení proti korupci. Proti plánu na jeho možné doživotní vládnutí ale vystoupila řada lidí na internetu, kteří varovali před nástupem diktatury ve stylu KLDR a návratu k éře Mao Ce-tunga.
- Omezení počtu mandátů bylo v Číně zavedeno v roce 1982 s cílem zabránit diktaturám, jako byla v 60. a 70. letech ta pod vedením Mao Ce-tunga. Změnou ústavy si doživotní vládnutí v nedávné době zajistili i turkmenský prezident Gurbanguli Berdymuhamedov či tádžický prezident Imomali Rachmon. Doživotním vůdcem je i kazašský prezident Nursultan Nazarbajev.
Komentátor: Čína se zařadila po bok Ruska, Zimbabwe či Severní Koreje
Právě na to, že vyškrtnutí omezující klauzule z ústavy představuje konec snah zabránit v Číně diktaturám, jako byla v 60. a 70. letech ta pod vedením Mao Ce-tunga, poukazují v prvních reakcích komentátoři i zahraniční agentury. Čína se tímto krokem zařadila do globálního autokratického klubu po bok Ruska, Zimbabwe, Severní Koreje a dalších zemí, napsala agentura AP.
„Znamená to největší ústup zpět v čínském právním systému od éry reformy a otevírání země v 80. letech,“ soudí nezávislý politický komentátor Čang Li-fan působící v Pekingu. „Obávám se, že se to všechno v budoucnu zapíše do naší historie,“ řekl agentuře AP.
Vyjádřil zároveň podiv nad zapsáním prezidentovy osobní politické filozofie do preambule ústavy a nad formulacemi, které vyzdvihují vůdčí úlohu Čínské komunistické strany. „V současné době je výjimečné najít zemi s ústavou, která vyzdvihuje ústavní pozici některé jednotlivé politické strany,“ řekl Čang.
Po tisíciletí byla doživotní vláda jednotlivce standardem mezi králi a panovníky. Od Zimbabwe po Irák a Severní Koreu ale moderní autokrati často uvrhnou svou zemi do ekonomické stagnace, politické dysfunkce a války, konstatuje AP.
„Projevuje se u nich tendence k nevypočitatelným a občas nemoudrým politickým rozhodnutím,“ napsala v e-mailu této agentuře politoložka Erica Frantzová, která na Michiganské státní univerzitě studuje diktatury. To podle ní zahrnuje také „agresivnější zahraniční politiku“ a větší pravděpodobnost války.
Narodil se 1. června 1953 v Pekingu. Během kulturní revoluce byl jako patnáctiletý poslán na převýchovu do provincie Šan-si. Do svých dvaadvaceti let tam žil údajně v jeskyni, pracoval na poli a podílel se na výstavbě přehrady.
V roce 1975 se vrátil do Pekingu, kde se stal inženýrem chemie. Na prestižní univerzitě Čching-chua s ním současně studoval i budoucí prezident Číny Chu Ťin-tchao. Později si tam Si Ťin-pching dodělal doktorát z marxistické teorie.
Do komunistické strany vstoupil v roce 1974 ve svých 21 letech, partajní zkušenosti sbíral v provinciích Šan-si, Che-pej, Fu-ťien a Če-ťiang, rok šéfoval hospodářskému centru Číny - Šanghaji. V roce 2008 zvládl roli šéfa organizačního výboru olympijských her v Pekingu.
Do stálého výboru politického byra Komunistické strany Číny, který představuje de facto i nejužší vedení země, usedl v říjnu 2007 a v březnu 2008 byl zvolen viceprezidentem Číny. Generálním tajemníkem strany se stal v listopadu 2012, ve funkci nahradil dosavadního prezidenta Chu Ťin-tchaa. Od něj současně převzal i velení armády. Na zasedání čínského parlamentu v březnu 2013 ho nahradil ve funkci prezidenta země.
Značnou popularitu mezi lidmi mu vynesla rozsáhlá protikorupční politika. Z korupce byl obviněn například Ling Ťi-chu, jeden z nejbližších poradců bývalého prezidenta Chu Ťin-tchaa, nebo bývalý šéf vnitřní bezpečnosti Čou Jung-kchang. Obyčejní lidé v Číně prezidentovi přezdívají „strýček Si“.
Za jeden z klíčových bodů vlády označil Si Ťin-pching modernizaci armády, která je co do počtu vojáků nejpočetnější na světě. Pod jeho vládou Čína prosazuje své nároky v teritoriálních sporech ve Východočínském a Jihočínském moři. Obyvatelům Číny rovněž slíbil, že do roku 2020 vymýtí extrémní chudobu ze všech venkovských oblastí.
Klíčovou iniciativou v oblasti zahraniční politiky je pro něj projekt nové Hedvábné stezky, který má za cíl rozvoj obchodu mezi Evropou a Čínou a který zahrnuje rozsáhlou obnovu infrastruktury rozvojových zemí, přes něž jsou plánovány železniční i námořní trasy.
V březnu 2016 přicestoval na třídenní návštěvu České republiky, což byla první návštěva hlavy Číny v ČR nebo Československu.
Zdroj: ČTK
Si Ťin-pching