Washington - Watergate – jeden z největších skandálů v americké historii, který po dvou letech nakonec vyústil v abdikaci republikánského prezidenta Richarda Nixona a otřásl vírou v tradiční americké hodnoty. Dění v Bílém domě se dostalo i na stránky tisku v bývalém Československu. Nixona ale příliš nekritizoval, protože tehdy vyjednával s Leonidem Brežněvem. Mladá fronta po Nixonově pádu dokonce napsala, že z Watergate se stala záminka „k útoku na podstatu procesu sovětsko-americké normalizace“.
Aféra začala odhaleným vloupáním do ústředí Demokratické strany ve Washingtonu. Zpočátku to vypadalo nenápadně, dva mladí novináři ale kauze nedali pokoj. Nakonec vyšlo najevo, že Watergate je součástí širší politické špionáže.
Přesně před čtyřiceti lety Nejvyšší soud USA rozhodl, že prezident Nixon je povinen vydat audionahrávky z Bílého domu vyšetřovateli. O několik dní později – 9. srpna 1974 – Nixon rezignoval. Přitom ještě v lednu 1974 Nixon v projevu ke stavu unie řekl: „Nemám v úmyslu za žádných okolností odejít z funkce, do níž mě zvolil americký národ a v níž je mou povinností pečovat o blaho lidu Spojených států.“
Americkou aféru, která zasahovala do nejvyšších pater americké politiky, nemohl opomenout ani normalizační tisk socialistického Československa. Ten se původně k Watergate nestavěl příliš kriticky. Důvod byl jediný: Nixon totiž vyjednával se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem. I proto se Watergate za železnou oponou žádným trhákem titulních stran nestala. Až po Nixonově pádu Rudé právo jako oficiální tisk KSČ přitvrdilo: „Aféra Watergate je jen kapitolou rozsáhlého spiknutí, jehož kořeny tkví hluboko v historii amerického kapitalismu.“
Politologové v Nixonově pádu viděli důkaz fungování americké demokracie, tehdejší socialistický tisk se tomu ale smál: „Pod hlavičkou morálky a snah o dodržování ústavy a zdánlivých zásad demokracie se z Watergate stal nemilosrdný vnitřní boj o moc v USA. Pro odpůrce zmírňování napětí – od vojenskoprůmyslového komplexu po proizraelské lobby – pak záminka k útoku na podstatu procesu sovětsko-americké normalizace,“ napsal svazácký deník Mladá fronta.
V 80. letech se náhled na osobu Nixona změnil; z aféry Watergate se v normalizovaných médiích nakonec stal odstrašující případ fungování americké politiky.
Watergate v datech:
- 17. června 1972 - policisté přistihli muže v kancelářích Demokratické strany, chtěli vyfotit dokumenty a opravit odposlouchávací zařízení
- Aféra dostala jméno podle komplexu budov Watergate, kde měli demokrati sídlo
- léto 1972 - informace zveřejňoval Washington Post (novináři Carl Brenstein a Bob Woodward), lupiči byli napojení na tajnou službu, štáb Nixona a byli obvinění z vloupání
- 1973 - soud uznal pět obžalovaných vinnými, Senát zřídil Výbor pro vyšetřování aféry Watergate
- 1974 - byla odsouzena tzv. Watergateská sedmička - spolupracovníci Nixona, později byli odsouzeni i další
- červenec–srpen 1974 - zahájen proces s prezidentem Nixonem. Po zveřejnění nahrávky, na které Nixon souhlasil se zapojením tajných služeb, rezignoval.
Portál ČT24 vydal před pěti lety elektronickou publikaci, ve které redaktor ČT Michael Fiala osobitým stylem s nemalou dávkou investigace celou aféru detailně popsal. Najdete ji zde: WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití.
