V Severním Irsku už přes dvacet let panuje křehký mír, který občas naruší drobnější incidenty. Nervozita v regionu ale roste, protože osud mírové dohody ohrožuje tvrdý brexit, jemuž je nakloněný premiér Boris Johnson. Sever ostrova si totiž velmi dobře pamatuje desítky let trvající konflikt, který z Belfastu udělal válečnou zónu a při němž umíraly stovky civilistů. Přesně před padesáti lety – 14. srpna 1969 – začal výsadek desítek tisíc britských vojáků, kteří měli neklid udržet na uzdě. Začala operace Banner.
Severoirské městečko Londonderry se rozkládá na březích řeky Foyle. Jeden z mostů, který obytnou oblast spojuje s historickým centrem na levém břehu, nese označení Most míru (Peace Bridge). Jen kousek od něj plane Plamen míru (Peace Flame) a okolí impozantního cechovního sídla je plné života díky plejádě drobných obchůdků, kaváren, pubů a turistů.
Poměrně idylický obrázek narušují drobnosti, které připomínají dny, kdy se tam žádní turisté procházet nemohli a v městečku na západě Severního Irska stály barikády, hořela auta a padaly výstřely. Plamen míru tu plápolá až posledních dvacet let, předtím ale několik dekád v ulicích Londonderry hořel konflikt mezi unionisty a republikány.
Jeho temné stránky dnes jen o pár ulic dál od Mostu míru připomíná třeba památník takzvané Krvavé neděle. Opodál stojí obelisk vzpomínající na stejnou tragédii či fotografie hocha, který tehdy zemřel kulkou britského vojáka. Domy v okolí zdobí znepokojivé malby a ve vzduchu vlaje nespočet irských vlajek oslavujících „Svobodné Derry“. Místní jsou za mír vděční, je ale cítit i určité napětí. Vždyť vedle sebe žijí dodnes sousedé, kteří během krvavého konfliktu stáli proti sobě.
Londonderry slouží jako symbol toho, co se dělo po celém Severním Irsku. Například dnes kosmopolitní, živý a pozitivní energií nabitý Belfast, v jehož studiích se natáčela třeba Hra o trůny, pamatuje zákazy vycházení, bombové útoky i pouliční boje. Po celém venkově jsou rozesety vesničky, které zapřísáhle hájí britskou korunu, či naopak republiku. Zpravidla lze jejich náklonnost snadno poznat podle vysoko plápolajících vlajek. V některých obcích se prapory střídají – jedna domácnost favorizuje Londýn, sousedé raději Dublin.
Klid a mír v městečku na březích Foyle se ale zdá být čím dál křehčím. Letos v dubnu zachvátila ulice města vlna nepokojů, při nichž se údajní příslušníci Nové Irské republikánské armády, pokračovatelů neblaze známé Irské republikánské armády, střetli s policií. Při přestřelkách tragicky přišla o život i novinářka Lyra McKee.
Neviditelná hranice v ohrožení
Míru dosáhly soupeřící strany v roce 1998, nyní napětí vzrůstá zejména kvůli brexitu, konkrétně jeho hrozící tvrdé podobě. Odchod Británie z Evropské unie sice zasáhne celé Spojené království i kontinentální Evropu, Severní Irsko je ale obzvláště choulostivou oblastí.
Vždyť jedním z klíčových a zároveň sporných bodů rozvodové dohody Londýna a Bruselu se stala takzvaná irská pojistka, která řeší hranici na ostrově. Ta je v současnosti zcela propustná a jedinou nápovědou toho, že jste ji přejeli, jsou dopravní značky, které místo kilometrů ukazují míle, či naopak. Otevřená hranice je zásadním předpokladem míru v Severním Irsku, tvrdý brexit ji ale ohrožuje.
Irská pojistka má zajistit, aby hranice, kterou každodenně za prací překračuje třicet tisíc lidí, zůstala prostupná, než Spojené království vyjedná s Evropskou unií podmínky další obchodní spolupráce. Dohoda, ke které s unijními zástupci došla Theresa Mayová, totiž řeší pouze podmínky odchodu, o nových vztazích mohou diplomaté začít debatovat až po samotném odchodu Londýna. Dojde-li ale k brexitu bez dohody, žádná pojistka v platnost nevejde.
Že Belfast o takovém scénáři nechce ani slyšet, dokazuje například postoj Demokratické unionistické strany (DUP), která svou podporou udržuje u vlády konzervativce Borise Johnsona. Ten ale dává jasně najevo, že odchodu bez smlouvy se neobává, s čímž DUP zásadně nesouhlasí a Johnsona nepodpoří.
Podle některých – například někdejšího ministerského předsedy Johna Majora – by tvrdý brexit mohl postupem času vést k odtržení Severního Irska od Spojeného království a sjednocení ostrova. Ačkoliv jiné hlasy jsou zdrženlivější, na tom, že regionu v případě extrémní formy brexitu hrozí nová vlna nepokojů násilí, se shodují téměř všichni. Zkušenosti z takzvaných The Troubles (anglické označení pro konflikt v Severním Irsku) jsou zkrátka stále čerstvé.
Svobodné Derry
Konflikt začal vrcholit v šedesátých letech minulého století poté, co desítky let zůstával pod pokličkou. Vznikala občanská hnutí a zájmové skupiny, které mírovou cestou protestovaly proti poměrům ve státě, kritizovaly zejména diskriminaci katolické menšiny, v krajní poloze volaly po sjednocení irského národa v jeden stát.
V roce 1966 si Irové připomínali padesáté výročí Velikonočního povstání. Separatisté se ve velikonočním týdnu 1916 pokusili vzepřít Britům, jejich několikadenní odpor v Dublinu byl ale nemilosrdně rozmetán a vůdci povstání veřejně popraveni. Brutalita britské odvety jen posílila irskou touhu po nezávislosti na Londýnu.
V lednu 1969 se katoličtí aktivisté vydali na čtyřdenní pochod z Belfastu do Derry, celou dobu svého protestu čelili útokům unionistů, k nimž se mnohdy přidávali i policisté. V cílové destinaci pořádkové složky dokonce útočily na domy, v nichž žili katolíci. Obyvatelé několika ulic postavili barikády, a vytvořili tak takzvané „Svobodné Derry“.
O několik měsíců později série výbuchů ochromila rozvod vody a elektřiny v celém regionu. Bezpečí klíčové infrastruktury posléze hlídali britští vojáci, a když nepokoje ani po měsících neutichaly, rozhodla se tamní unionistická vláda v srpnu 1969 konat a požádala britskou armádu o rozsáhlejší pomoc.
Před padesáti lety, 14. srpna 1969, začal výsadek zhruba jedenadvaceti tisíc mužů, které vrtulníky podporovalo Královské letectvo (RAF) i námořní pěchota. Později se počty vojáků vyvíjely podle situace. Zatímco v polovině let osmdesátých jejich počet klesl pod deset tisíc, v roce 1997 naopak opět stoupnul kvůli rostoucím nepokojům až na třicet tisíc.
Sunday, bloody Sunday
Tragickou kapitolou boje mezi britskými silami a separatisty se stala především Krvavá neděle. V ulicích Svobodného Derry se 30. ledna 1972 shromáždilo patnáct až dvacet tisíc lidí, kteří měli vyjít na zakázaný protestní pochod proti masovým zatýkáním. Partyzánské skupiny slíbily, že zůstanou stranou, pochodu se tedy bez obav z násilí účastnily celé rodiny.
Dav na cestě do centra pokřiky provokoval dohlížející policisty i britské vojáky, protest se postupně proměnil ve, na tehdejší poměry, standardní konfrontaci, došlo na slzný plyn, vodní děla i gumové projektily.
Mimo tyto střety ale ve Williamově ulici zahájili palbu britští výsadkáři a zranili patnáctiletého Damiana Donaghyho. Další zasažený, John Johnston, zemřel na následky zranění o pět měsíců později. Armádní síly poté postoupily do dalších ulic a pálily na prchající. Ranou do zad zemřeli například sedmnáctiletí Jackie Duddy a Hugh Gilmour. Další rozdrtila kola obrněných vozů či šrapnely.
V osudné odpoledne 30. ledna 1972 v ulicích Derry padlo třináct neozbrojených civilistů. Ještě ten rok proběhlo vyšetřování, které mělo zdokumentovat události onoho odpoledne. Lord Widgery, který ho vedl, ale odmítl drtivou většinu svědeckých výpovědí civilních obyvatel, některé pak Britové upravili. Britští vojáci byli osvobozeni a celá věc se na desetiletí zametla pod koberec.
Další vyšetřování britská vláda posvětila až po více než čtvrtstoletí, výsledky práce lorda Savilla byly zdrcující, žádná z obětí podle závěrů nepředstavovala pro ozbrojené vojáky nebezpečí, tíha viny za úmrtí civilistů ležela na parašutistech, kteří stříleli neopodstatněně.
Celkem během mnohaleté přítomnosti britských jednotek v severoirských hrabstvích zahynulo bezmála půldruhého tisíce britských vojáků a přes šest tisíc jich bylo zraněno. Britové zabili přes tři stovky lidí, z nichž ale hned polovinu tvořili neozbrojení civilisté.
Dlouholeté boje ukončila až v roce 1998 podepsaná Velkopáteční mírová dohoda (Good Friday Agreement), která unionisty a příznivce republiky usmířila. Obyvatelé v obou částech rozděleného ostrova smlouvu posvětili v referendech.
Nyní se obávají, že výsledek jiného referenda z roku 2016 pracně dosažený mír ukončí a Severní Irsko opět zachvátí nepokoje a násilí.
