Příběh rusko-ukrajinských bojů v Chersonu skončil před necelými dvěma týdny ústupem okupačních vojsk. U zničeného Antonivského mostu však zavládl klid jen zdánlivě. Celé širší okolí mostu je v tuto chvíli tichou bitevní zónou. Na druhé straně řeky Dněpr se nachází šedá nárazníková zóna a za ní už ruské pozice.
Nejbližší možná komunikace přes řeku Dněpr je od mostu vzdálená zhruba šedesát kilometrů. I proto byl Antonivskij most od začátku cílem taktického ostřelování, a to z obou stran konfliktu.
Podle šéfredaktora časopisu Vodní cesty a plavba Tomáše Kolaříka byl most pro ruskou armádu nejdůležitější komunikací pro zásobování vojsk. I proto ho ničily americké střely Himars v rukou Ukrajinců, kteří také nutili okupanty k náhradním řešením.
„Poté, co byly zničeny i pontonové mosty přes Dněpr, postavili Rusové provizorní most z říčních člunů, který měl sloužit k zásobování,“ uvedl Kolařík. Válka a hladina Dněpru ho však pohřbila.
Okolí mostu Ukrajinci stále střeží
Jedna z nejdůležitějších staveb na jihu Ukrajiny ale zcela ztratila účel až před dvěma týdny. Poté, co se Rusové stáhli na pravý břeh Dněpru, odpálili zbývající části konstrukce.
Okolí mostu stále střeží ukrajinská vojska a jejich technika. Člen speciální průzkumné jednotky Lukáš Růžička je jejím prodlouženým zrakem. Krátce po osvobození Chersonu sledoval dronem okolí mostu. „Plánovali jsme dva tři týdny, jak přejdeme řeku, jak to tam funguje,“ sdělil Růžička.
S technikou vidí kilometry daleko, přestože výhled jeho vlastní mise se notně krátí. Odjet má v lednu, i když se mu nechce. Ví, že boj zdaleka neskončil.
