Austrálie nechá uzavřít kontroverzní detenční centrum na Papui-Nové Guineji, které dříve papuánský soud označil za protiústavní. Kritici dlouhodobě poukazují na špatné životní podmínky v australských detenčních zařízeních, jež dostaly přezdívku „Guantánamo Pacifiku“.
Premiér Papuy-Nové Guineje Peter O'Neill v dubnu oznámil, že imigrační centrum bude uzavřeno. Podle pětice soudců papuánského nejvyššího soudu detenční zařízení porušují článek 42 tamní ústavy o osobní svobodě. Soud na jaře uvedl, že by měly být přijaty všechny kroky k uzavření těchto ilegálních zařízení.
„Papua-Nová Guinea a Austrálie se shodují, že centrum (na ostrově Manus) bude uzavřeno,“ prohlásil O'Neill po středečním setkání s australským ministrem pro imigraci Peterem Duttonem v Port Moresby.
Utečenci zřejmě skončí na Papui nebo se přesunou do jiných australských center
Ti, kdo budou uznáni za legitimní uprchlíky, mohou zůstat v Papui, „pokud si budou přát stát se platnými členy místní společnosti“, zdůraznil už dříve papuánský premiér. Celkem jde asi o polovinu z 854 utečenců.
Osud ostatních migrantů je ovšem nejasný. Austrálie zdůraznila, že žadný z nich se na jejím území neusadí. Dutton v dubnu uvedl, že je ještě místo v australském zařízení na Nauru. Canberra by rovněž mohla zprovoznit své centrum na Vánočním ostrově.
Mezi lety 2012 a 2013 prudce vzrostl počet migrantů, kteří do Austrálie připluli po moři. Desítky z nich zahynuly, tehdejší vláda proto zavedla tvrdá opatření, aby žadatele o azyl odstrašila – mimo jiné obrací lodě mířící k pobřeží.
Pokud migrant dorazí k břehům, je zadržen a poslán do detenčních center na Nauru, kde pobývá kolem 500 běženců, nebo právě na ostrově Manus v Papui-Nové Guineji. Utečenci v zařízeních čekají, dokud není jejich žádost přijata, nebo naopak odmítnuta. Canberra platí ostrovním státům miliony dolarů za provozování táborů.
Špatné podmínky v táborech často kritizují lidskoprávní organizace. Agentura AP připomíná, že někteří žadatelé o azyl se v minulosti na protest pořezali, spolykali chemikálie nebo si sešili ústa.
Hlášeny jsou také údajné sexuální a jiné útoky. Žadatelé o azyl prý trpí traumaty. Australská vláda ale tvrdí, že si imigranti často vymýšlejí, aby byli do země přijati.
Antošová z Amnesty: Podmínky v táborech jsou naprosto neadekvátní
„Co se v detenčních centrech děje, je zastřeno vlnou tajemství. Pro novináře a výzkumníky je velmi těžké se tam dostat,“ prohlásila specialistka na migraci Šárka Antošová z Amnesty International. Organizaci se podařilo minulý měsíc dostat na Nauru. „Zjištění jsou poměrně alarmující, zdokumentovali jsme řadu případů, že lidem není poskytována adekvátní lékařská péče, jsou zastrašováni, žijí v beznaději,“ upozornila Antošová.
Běženci podle ní mluvili o častých krutých útocích ze strany původních obyvatel, ať už šlo o sexuální útoky na ženy nebo okrádání. „Alarmující je, že policie tyto útoky prakticky nevyšetřuje a navíc lidi odrazuje od toho, aby vyplňovali reporty o nich,“ konstatovala Antošová.
- Tábor byl poprvé otevřen v roce 2001, kdy byla u moci konzervativní vláda australského premiéra Johna Howarda z Liberální strany.
V roce 2008 byl sice uzavřen, ale pouze na čtyři roky. Poté se stal prudký nárůst žadatelů o azyl hlavním tématem labouristické vlády v Canbeře a zařízení opět otevřelo své brány.
V roce 2013 Austrálie souhlasila, že Papua-Nová Guinea dostane 400 milionů dolarů za ubytování a přesídlení skutečných běženců.
Nepokoje vypukly v táboře v únoru 2014, když se do zařízení dostali místní obyvatelé. V lednu 2015 se některé osoby zabarikádovaly uvnitř a zahájily hladovku.
Australská vláda tvrdí, že její tvrdá azylová politika vede k prudkému poklesu počtu připlouvajících lodí s běženci.
OSN a lidskoprávní organizace kritizují podmínky v táborech. Austrálie se podle nich vyhýbá svým povinnostem vůči uprchlíkům.
Stejně jako Austrálie platí stamiliony eur také Unie Turecku, kde jsou už asi tři miliony utečenců ze Sýrie. Podle Antošové ale znamená tento přenos odpovědnosti na někoho jiného řadu problémů. „Ne všechny země mají dobře propracovaný azylový systém,“ poznamenala specialistka na migraci s tím, že podmínky v táborech jsou kvůli obrovskému počtu běženců v Turecku špatné.
Opačný přístup než Austrálie zaujala k utečencům Kanada. Tamní vláda kanadských liberálů, která vzešla z říjnových voleb, se zavázala k přijetí celkem 25 tisíc lidí z válkou sužované Sýrie. Do běženeckých táborů na Blízkém východě dokonce posílá svá letadla.
Soustředí se přitom na rodiny a zranitelné ženy. Dospělí muži se mohou do vládního programu dostat pouze v případě, že jsou homosexuálové, bisexuálové či transgenderové osoby, nebo pokud přijedou v doprovodu svých rodičů jako součást přijímané rodiny.
Kanada má ale pro svou solidární politiku vhodné geografické podmínky – na rozdíl od Austrálie není obklopena celá mořem a poblíž se nenacházejí státy, odkud by do země mířily davy utečenců.
