Washington/Des Moines – Spojené státy začínají hledat hlavu státu pro další prezidentské období. Volebním shromážděním straníků v třímilionovém státě Iowa oficiálně začíná maratón tzv. primárních voleb, ve kterých z obou hlavních stran, tedy republikánů a demokratů, vzejde vždy jediný kandidát pro hlavní kolo voleb. Ode dneška až do června budou kandidáti přesvědčovat své spolustraníky o získání důvěry. Celkový vítěz je poté v létě na sjezdu své strany delegáty potvrzen a oficiálně nominován. Následující půlrok budou Američané soustředit pozornost především do republikánského tábora, u demokratů je totiž jako hlavní kandidát dopředu znám současný prezident Barack Obama. O jméně jeho konkurenta může mnohé napovědět shromáždění v Iowě. Díky svému postavení na úvod kalendáře primárek má totiž symbolický význam pro následné veřejné mínění.
Systém pro volbu nejsledovanějšího státníka na světě je i kvůli velikosti a lidnatosti Spojených států v mnohém výjimečný. Pokud se omezíme pouze na oficiální akce a formální procedury, trvá cesta nové osoby do Bílého domu bezmála jeden rok. Prezidenta si v rozhodujícím hlasování zvolí občané USA 6. listopadu – z jaké dvojice budou vybírat, však stanoví dlouhý proces primárních voleb.
Navzdory často uváděnému opaku jsou prezidentské volby v USA de facto nepřímé. Občané ve volbách totiž rozhodují o tom, který ze dvou sborů volitelů získá v daném státě většinu a přidá tak hlasy jednomu z kandidátů. Kolegium těchto volitelů je přitom voleno většinovým systémem (tedy vítěz bere všechny hlasy za daný stát), jedinou výjimkou jsou státy Maine a Nebraska. Celkový počet všech volitelů ve Spojených státech činí 538 a pro zvolení prezidentem musí jeden z kandidátů získat nadpoloviční většinu. Podíl volitelských míst v jednotlivých státech odráží počet členů kongresu, a tedy prakticky i počet obyvatel daného státu (nejvyšší podíl volitelů mají lidnaté státy jako Kalifornie, Texas nebo Florida).
Finální volbě, kde přichází na řadu všichni občané a státní sbory volitelů, však předchází série primárních voleb nebo shromáždění, které jsou vedené výhradně v rámci členů stran i registrovaných podporovatelů, kteří mají právo v primárkách také volit. Podoba stranických hlasování se přitom v různých státech liší. Tam, kde během nadcházejícího půlroku proběhnou primárky, vzejde kandidát vždy z klasického formátu, kdy se v uzavřených místnostech odevzdávají hlasy. V takzvaně uzavřených primárkách mohou hlasovat jen členové strany v daném státě, v otevřených i registrovaní voliči bez přímého členství.
V některých státech však místo primárek probíhají volební shromáždění (caucusy) ve veřejných místnostech. Charakteristická je pro ně odlišná podoba, se kterou k nim přistupují kandidátské strany. Republikáni například odevzdávají jména vlastnoručně napsaná na proužky papíru do klobouku. Shromáždění demokraté se naopak rozejdou do částí sálu vymezených pro daného kandidáta a mají 30 minut na to, aby přesvědčili své spolustraníky připojit se. Teprve potom je skrutátoři sečtou.
Zmíněný průběh má od roku 1972 tradičně úvodní shromáždění v Iowě, malém zemědělském státě na severovýchodě USA. Pro samotnou podporu kandidátů jsou důležitější mítinky v lidnatějších státech, Iowa však na úvod naznačuje šance jednotlivých kandidátů a značná mediální pozornost dává vítězům sebevědomí a možnost zopakovat úspěch i v dalších státech. Podle kritiků se sice zdejším primárkám připisuje přílišná politická váha, Američané však mají vůbec poprvé možnost vidět chování a projevy jednotlivých kandidátů, kteří se střetnou naostro.
I když caucusy v Iowě bývají často odrazovým můstkem k prezidentské nominaci, někdy toto pravidlo neplatí. Například George Bush starší v roce 1980 a Robert Dole v roce 1988 v Iowě jasně vyhráli, další průběh primárek je ale z pozice lídra smetl (oba pak stranickou nominaci získali v dalších letech). Naopak v roce 2000 George W. Bush za republikány a o čtyři roky později demokrat John Kerry si nominaci do prezidentských voleb již nenechali vzít. V roce 2008 v Iowě překvapivě zabodoval i současný demokratický prezident Barack Obama.
Zatímco primárky v demokratickém táboře mají jasného favorita v podobě stávajícího prezidenta Obamy, u republikánů se v následujících měsících utkají o podporu straníků zejména následující osoby:
MICHELE BACHMANNOVÁ (55) - Je kongresmankou za stát Minnesota. Má silnou podporu ze strany Tea Party a křesťanské pravice. Odpůrkyně potratů, homosexuálních svazků a kritička školských osnov vytrvale brojí proti zásahům současné administrativy USA do ekonomiky. Šarmantní politička v kampani zatím proslula přeřeky a nepřesnostmi, které vzbuzují pozornost i úsměšky médií. Pochází z Waterloo v Iowě, z rodiny norských imigrantů. Původní profesí daňová právnička se stala první republikánkou z Minnesoty, která byla v roce 2006 zvolena do sněmovny. S politikou začínala v roce 2001 jako senátorka v Minnesotě.
MITT ROMNEY (64) Bývalý guvernér státu Massachusetts se zapojil do prezidentských primárek před čtyřmi lety. Movitý podnikatel v krizovém managementu nachází podporu hlavně mezi umírněnými republikány. Konzervativci mu vyčítají, že jako guvernér zavedl zdravotní reformu, která se až příliš podobá pozdější reformě Baracka Obamy, již republikáni odmítají jako příliš socialistickou a neústavní. Člen mormonské církve podle kritiků také příliš často účelově mění své názory, například na potraty. Rodák z Detroitu vystudoval práva a ekonomii na Harvardově univerzitě. Pracoval jako obchodník v konzultačních firmách, spoluzaložil investiční společnost Bain Cupital.
NEWT GINGRICH (68) Je bývalým předsedou Sněmovny reprezentantů z 1995 až 1999. Ostřílený politický matador a „mozek“ strany byl v posledních letech spíš pohaslou hvězdou. V roce 1994 byl architektem tzv. republikánské revoluce, kdy tato strana po 40 letech znovu ovládla sněmovnu. Jako její předseda válčil s tehdejším prezidentem Billem Clintonem o rozpočet. Kvůli jeho aféře s Monikou Lewinskou prosazoval jeho odvolání. Paradoxní je, že Gingrich sám v té době udržoval mimomanželský vztah (milenka Callista se posléze stala jeho třetí ženou). Pokrytectví mu u voličů uškodilo a na pozici ve sněmovně rezignoval. Rodák z pensylvánského Harrisburgu vystudoval historii na Tulaneově univerzitě. Působil jako pedagog.
RON PAUL (76) – Od roku 1997 je kongresmanem za stát Texas. Účastnil se prezidentských primárek už v roce 2008. Pacifista a libertarián je znám jako „duchovní otec“ hnutí Tea Party, neformálního uskupení uvnitř republikánské strany. Je řazen k extrémně konzervativním straníkům a jako kritik americké zahraniční a měnové politiky prosazuje radikální omezení pravomocí státu. Pravidelně hlasuje proti navyšování státních výdajů a také odmítá OSN, rád by zrušil systém centrální banky a některá ministerstva. Narodil se v Pittsburghu a profesí je lékař – gynekolog.
O novém prezidentovi se mezi občany již tradičně rozhoduje vždy v úterý po prvním pondělí v listopadu (stanovil tak Kongres v roce 1845). Příští rok toto datum připadá na 6. listopadu. Prezident je spolu s viceprezidentem, se kterým už během voleb tvoří pevnou dvojici, volen na čtyřleté období. Podle 22. ústavního dodatku z roku 1951 nesmí nejvyšší úřad žádná osoba zastávat více než dvě funkční období.
Volitelé tvoří sbor volitelů (každý má jeden hlas) v celkovém počtu 538 (včetně tří hlasů za federální distrikt - District of Columbia, který má v Kongresu jen poradní hlas). Zvolením sboru volitelů je obvykle po volbách zřejmé, kdo bude prezidentem.
Ústavněprávně však prezident získává mandát k výkonu své funkce až volbou prostřednictvím volitelů. Ta následuje v pondělí po druhé středě v prosinci (příští rok 17. prosince) a kopíruje výsledky voleb, i když volitelé nejsou ze zákona povinni hlasovat pro vítězného kandidáta, nebo podle stranických preferencí. Tohoto práva ovšem využívají výjimečně. Díky tomuto specifickému systému tak může být zvolen prezidentem kandidát, který dostane více hlasů volitelů v „silných státech“, přestože se pro něj v celostátním měřítku vyslovilo méně voličů.
