Podle historiků Adolf Hitler už na začátku roku 1945 musel vědět, že válku Němci prohrají. Zlomovým okamžikem byl neúspěch v Ardenách na přelomu ledna a února 1945. „Pokud by Hitler byl vojenský stratég, což nebyl, on byl vojenský amatér, tak by si tu porážku uvědomoval už někdy v roce 1942, 1943,“ tvrdí Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia a autor knihy Průvodce protektorátní Prahou, který byl spolu s historiky Vítem Smetanou a Luborem Václavů hostem Hyde Parku Speciál věnovaném Hitlerově smrti. Podívejte se na poslední dny války.
K nejvýznamnějším událostem druhé světové války na východní frontě patří bitva o Stalingrad spolu s boji o Moskvu a u Kurska. Němci ji zahájili koncem června 1942, po sedmi měsících a za obrovských ztrát na životech ale byli nuceni kapitulovat. Další ranou pro Hitlera byla pak porážka u Kurska ze srpna 1943. Z neúspěchu u Stalingradu a u Prochorovky, která znamenala definitivní ztrátu Kurska, se Němci již nikdy na východní frontě nevzpamatovali a až do konce dubna 1945 ustupovali zpět do Německa.
Třetí říše se podle historika Stanislava Kokošky dostala do neřešitelné situace už v létě 1943: Po neúspěchu u Kurska totiž navíc z války vystoupila Itálie. „Německo tak neztratilo jenom důležitého spojence, ale hlavně se mu otevřela nová fronta v jižní Evropě. Od tohoto okamžiku bylo jasné, že dojde k vojenské porážce třetí říše,“ tvrdí Kokoška.
Hitler postrádal vojenské myšlení. Jeho zvrácené vize o tom, že plní vyšší poslání, navíc prodlužovaly předem prohranou válku. „Hitler nebyl ani teoretikem. Kdyby nechal své generály pořádně dělat svoji práci, tak ta válka mohla trvat o několik let déle,“ domnívá se Jiří Padevět.
Hitler - muž prozřetelnosti
Historik Lubor Václavů: „Hitler se měl za muže prozřetelnosti, což souvisí s jeho životem. Na konci první světové války - frontový voják Hitler je v okamžiku podepsání příměří 11. listopadu 1918 ve špitále a je slepý po útoku plynem. A to, že se sám uzdravil, podle něj znamenalo, že je vyvolený, že je muž, kterého si prozřetelnost vybrala, aby vedl Německo.“
Historici v Hyde Parku se shodli na tom, že neexistuje jediný doklad, že by Hitler kdy byl v koncentračním táboře. Není ani žádný důkaz s ním spojený, který by se týkal likvidace židů, ale to neznamená, že o tom nevěděl. Nebyl ani na frontě jako takové, pohyboval se ale v jejím těsném zázemí. Nicméně podle historických pramenů byl blíž bojové linii než Stalin.
Léto 1944: Rudá armáda i Spojenci bojovali za svobodu Evropy
V lednu 1944 Rudá armáda osvobodila Leningrad, na jaře Ukrajinu a v létě 1944 Finsko, Bělorusko a část Polska až k Visle. Postup sovětské armády byl rychlý. V srpnu 1944 postoupila na Balkánský poloostrov, kde padly tamní fašistické vlády a nové vyhlásily boj fašistům a Německu. V říjnu 1944 pak rudoarmějci společně s jugoslávskými partyzány vstoupili do Bělehradu. Zároveň útočili proti Maďarsku a dlouze bojovali o Budapešť. Na jaře 1945 byla osvobozena též Albánie a v dubnu 1945 pak Vídeň. A Stalina už čekala jen bitva o Berlín a o Prahu.
V Normandii se na jaře 1944 čekalo jen na vhodné počasí. Dnem D se nakonec stal 6. červen 1944, kdy začala operace Overlord (vylodění v Normandii). Po vylodění museli Spojenci překonat Atlantický val, který Němci vybudovali právě pro tyto příležitosti, a pokračovali dále do francouzského vnitrozemí. Otevřeli tak západní frontu - více čtěte zde.
V srpnu 1944 osvobodili Spojenci Paříž. Poté postupovali Francií, do 11. září prošli také Belgií a Nizozemskem a stanuli na hranicích s Německem. V Německu ale narazili na tvrdý odpor. V září 1944 byli Spojenci poraženi u Arnhemu - největší výsadková operace Market Garden v Nizozemsku. Poslední zoufalý pokus o zvrat ve vývoji na západní frontě Němci podnikli v prosinci 1944 v Ardenách. Tato akce sice postup Spojenců zpomalila, ale nezastavila a Hitler už musel pochopit, že konec Třetí říše je neodvratný.
Kolik mrtvých? 60 milionů, ale přesně se to neví
Druhá světová válka trvala šest let a jeden den. Odhadovaný počet obětí se značně liší, avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých, z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty - to je v průměru zhruba 27 350 mrtvých za den. To dokladuje, že druhá světová válka si vyžádala daleko více civilních obětí než padlých na frontách.
Nicméně existují i daleko vyšší odhady: až 72 milionů mrtvých, z toho civilní oběti představují asi 47 milionů, včetně asi 20 milionů lidí, kteří zemřeli během války v důsledku hladu a nemocí. Nejvážnější ztráty utrpěl Sovětský svaz, podle posledních údajů šlo o 27 milionů padlých. Čechů a Slováků zemřelo 360 tisíc a holocaust si vyžádal asi šest milionů obětí.
Fakt, že počet mrtvých nelze přesně určit, dokládá i to, že například krátce po válce se hovořilo jen o sedmi milionech mrtvých na straně Sovětského svazu. „Za Chruščova se ta čísla zvedla na 20 milionů a nejnovější čísla pocházející z 90. let hovoří o 20 milionech obětí, z toho necelých 9 milionů padlých na frontě,“ řekl historik Vít Smetana. Pro ilustraci v první světové válce zahynulo na 18,5 milionu lidí, z toho téměř deset milionů vojáků.
