Praha - „Byla to spojená akce britsko-americká,“ řekl o operaci Overlord vojenský historik Lubor Václavů s tím, že akci spojenci společně i financovali. „Svým způsobem bylo vylodění v Normandii kompromisem,“ poukázal Václavů na to, že Churchill prosazoval vylodění na Balkáně nebo v Řecku. „Chtěl si chránit globální britské zájmy,“ vysvětlil historik.
Přípravy vylodění v Normandii komplikovalo počasí i nehody státníků
GALERIE
videogallery_448818
Úvahy o otevření druhého evropského bojiště, které by vázalo část německých sil, se objevily už krátce poté, co Hitler v červnu 1941 napadl někdejšího sovětského spojence. Nakonec se termín posunul na rok 1943, kdy se Angličané a Američané vylodili na Apeninském poloostrově. Itálie s pásem hor, oddělujícím ji od zbytku Evropy, nemohla být ale hlavním bojištěm. „Spojenci si vyzkoušeli výsadky v Africe a při vylodění na Sicílii,“ řekl Václavů s tím, že chyb, které učinili v Itálii, se v Normandii Spojenci už vyvarovali.
Začátek plánování invaze do Francie, operace nazvané Overlord, se datuje do začátku ledna 1943, kdy se na ní shodli Churchill s Rooseveltem a nejvyššími vojenskými veliteli. Dopředu ale o plánu vědělo jen minimum lidí. „Dá se odhadnout, že to byly stovky vyšších důstojníků,“ myslí si Václavů.
Krycí operace blafovala vyloděním v Norsku nebo Řecku
Plánování provázely obavy z prozrazení záměru a místa a data invaze. Právě proto započala takzvaná operace Fortitude, sloužící k matení protivníka a podsouvání mu místo vylodění v Dánsku nebo ve Středozemí. Jednou z mylných informací bylo i vylodění v Norsku. „Podle mě to byla jen klamná varianta, britská letadla tam sice doletěla, ale přece jen to bylo dál a povětrnostní podmínky na severu byly mnohem méně příznivé,“ vysvětlil Václavů. Spojenecké velení se soustředilo i na to, aby Němce klamnými zprávami přesvědčilo o tom, že hlavním cílem bude oblast Calais a případný útok na Normandii bude jen zastíracím manévrem.
Vylodění provázelo špatné počasí i roztroušený výsadek
Generál Eisenhower jako den D zvolil 5. červen, pro zhoršené počasí bylo ale vylodění na poslední chvíli o 24 hodin posunuto. V té době už část loďstva plula k Francii a musela se vrátit. Ani na 6. června předpověď neslibovala ideální počasí, další odložení invaze ale už nepřipadalo v úvahu. „To riziko si na sebe vzal hlavní plukovník britského letectva, který Eisenhowera ubezpečil, že se počasí do druhého dne zlepší,“ uvedl Václavů s tím, že dále už akci odsouvat nebylo možné, vhodné podmínky z hlediska přílivu, respektive odlivu. by totiž nastaly až po dalších dvou týdnech.
Hyde Park ČT24 (zdroj: ČT24)
Samotná invaze v Normandii začala krátce po půlnoci, když seskočili výsadkáři s úkolem zabezpečit mosty a východy z pláží. Výsadek parašutistů ale nedopadl úplně podle plánu. „Dvě americké výsadkové divize byly velice roztroušené, velice pracně se dávaly dohromady. Ale vše špatné je k něčemu dobré, zmátlo to Němce,“ popsal Václavů.
V půl sedmé se pak začaly vyloďovat americké jednotky na plážích Utah a Omaha, které o hodinu později následovali Britové a Kanaďané na úsecích Gold, Juno a Sword. Nejtěžší boje se odehrály na Omaze, kde Američané útočili proti nejsilnější německé obraně a kde padlo nebo bylo vážně zraněno 3 000 mužů ze 43 tisíc, kteří se zde v den D vylodili.
Celkem ten den přistálo v Normandii přes 150 tisíc spojeneckých vojáků. „Z Čechoslováků se prvního dne invaze účastnili jen tři jedinci,“ dodal Václavů s tím, že čeští letci každý den hlídkovali nad invazními plážemi.
GALERIE
Vylodění Spojenců v Normandii zdroj: ČTK/DPA/Berliner Verlag/Archiv
Podařilo se tak vybudovat předmostí, které poté den po dni rozšiřovali. Do konce června se vylodilo přes milion mužů, desetitisíce kusů techniky a statisíce tun zásob. Německé snahy o zastavení invaze neuspěly, na řadě míst ale svedli spojenečtí vojáci těžké boje, zejména s tankovými jednotkami wehrmachtu a SS. Velkou výhodu poskytovalo vojákům na zemi letectvo, vzdušný prostor nad bojištěm jasně ovládaly britské a americké stroje.
Spojenci po vylodění rychle postupovali Francií, až osvobodili 25. srpna 1944 Paříž. Do konce války se Němci na západní frontě zmohli už jen na jednu nebezpečnou protiofenzívu, když v prosinci 1944 zaútočili v Ardenách. Ani tato překvapivá operace, která způsobila Spojencům značné ztráty, však nepomohla zvrátit výsledek války.