Renesanční vodní zámek Červená Lhota na Jindřichohradecku, známý třeba z pohádky Zlatovláska, získá letos podobu interiérů z dob kolem roku 1920. Tehdy na jihočeském zámku žila poslední rodina šlechtických majitelů Schönburg-Hartenstein. Patnáct pokojů v prvním patře zaplní nábytek, obrazy, domácí oltářík či livreje služebnictva, které mnohdy nesou jména těch, kdo je oblékali.
Zámek Červená Lhota se vrací do časů aristokracie
Památkáři v současnosti předělávají interiéry zámku. Téměř hotový je Věžný pokoj. Z původního mobiliáře čítajícího na 3 tisíce položek, jako obrazy, nábytek, fotografie i grafiky, bude v prvním patře přes tisíc věcí. Památkáři jednají i o předmětech, jež vlastní jiné instituce, jako koberce z Arménie, orientální svícen, kavkazská dýka či diplomatický frak prince Johanna.
„Motivací ke změně byla výměna tapet ve dvou stěžejních reprezentačních prostorech východního křídla, což jsou salon a přilehlý budoár. O původní tapety přišly v poválečné době a nahradily je tapety, které neodpovídaly barevným laděním původní úpravě místnosti. Ty teď dosloužily,“ konstatoval kastelán Tomáš Horyna.
Stěny zdobí repliky původních tapet
Zbytky původních tapet ze salonu se našly na závěsném systému kovových tyčí, repliky tohoto vzoru jsou nyní na stěnách. Salon získá autentický ráz. Vrátí se nábytek různých stylů od druhého rokoka doby Ludvíka XVI. po šinoaserie, tedy evropské repliky Orientu.
Dobové budou také koberce, benátské zrcadlo, portrét Heinricha Eduarda, zakladatele rodové linie Schönburg-Hartenstein, či komoda s porcelánem. „Šinoaserie byly v bytu posledního významného majitele, prince Johanna, ambasadora Rakouska v různých zemích. My upozorníme na jeho působení ve Vatikánu, odtamtud si přivezl lakovaný černý nábytek, který byl součástí jeho bytu v Palazzo Venezia. Máme protokol, jak zapečetěné železniční vozy v roce 1922 putují mezi stanicemi Řím a Kardašova Řečice a přivážejí věci, třeba vějíř s vyobrazením Kolosea,“ řekl Horyna.
I livreje tu mají jména
K zajímavostem řadí i livreje služebnictva. Jsou na nich dokonce jména těch, kteří je nosili. Jinou vzácností je malý pokojový relikviářový oltářík, který býval v dámské ložnici. Po válce se dostal spolu s věcmi z kaple do farnosti Deštná. Památkáři ho také zrestaurovali.
Zámek je známý z filmů jako Svatby pana Voka, O štěstí a kráse nebo Pan Tau. Nejvíc ho proslavila pohádka Zlatovláska (1973) s Jorgou Kotrbovou. Tento film zachytil i původní vzhled interiérů. Díky Zlatovlásce tehdy dočasně skokově stoupla návštěvnost - zkraje 70. let činila přes 20 tisíc lidí ročně, v letech 1977 a 1978 náhle přes 120 tisíc návštěvníků. V poslední době se na zámku nenatáčí, jen občas exteriéry.