Praha – V Praze není mnoho původně provizorních staveb, které se posléze staly kulturními památkami. Ze sakrálních staveb je libeňský kostel svatého Vojtěcha jediným exemplářem v celé Praze. Obdobný osud potkal jen několik výstavních pavilónů. Navíc je tento libeňský kostel jedním ze tří pražských secesních kostelů.
Je to právě 110 let, kdy členové katolického sboru Bonifác položili základní kámen ke stavbě tohoto provizoria a o rok později ho už zasvětili svatému Vojtěchovi. Samotné stavbě předcházelo připojení Libně k Praze a ohromný nárůst počtu zdejších obyvatel. Libeň se koncem 19. století zvětšila pětinásobně a kaple na zdejším zámečku už věřícím nemohla stačit.
Libeň (německy Lieben) v minulosti díky svému členitému reliéfu patřila k nejromantičtějším pražským předměstím. V druhé polovině 19. století se změnila na průmyslové centrum severovýchodu Prahy. V letech 1898–1901 byla Libeň městem. Dne 12. září 1901 byla na základě zemského zákona Libeň připojena k Praze jako její osmá čtvrť. (Zajímavostí je, že sousední a Praze výrazně bližší Karlín se spojil s Prahou až o 20 let později.)
Secesní kostely stojí v Praze všeho všudy tři. Jeden je na Žižkově, druhý v Bohnicích a třetí právě v Libni. Libeňský kostel sv. Václava je dílem architekta Emila Králíčka a stavitele Matěje Blechy. A zatímco zvenku si zachovává umírněnou střízlivou podobu, uvnitř příchozího hned nadchne výrazná členitá konstrukce střechy. A pochopitelně i všechny další dřevěné detaily.
Další secesní kostely v Praze
- Kostel sv. Anny na Žižkově
Trojlodní žižkovský kostelík sv. Anny z let 1910-1912 navrhl architekt absolvent vídeňské umělecké akademie Eduard Sochor. Stojí na rohu Jeseniovy a Tovačovského ulice.
- Kostel sv. Václava v Bohnicích
Kostel sv. Václava stojí v areálu bohnické léčebny. Navrhl ho architekt Václav Roštlapil, absolvent vídeňské umělecké akademie. Ten navrhl projekt velkoryse řešeného areálu někdejší léčebny choromyslných – inspiroval se obdobně koncipovaným areálem vídeňského Steihofu architekta Otto Wagnera. Václav Roštlapil projektoval jednotlivé pavilony, domy lékařů a další objekty. Hlavní dominantou secesního areálu se stal kostel sv. Václava v centrální části, ukončený vysokou věží, která je vidět na horizontu města z velké vzdálenosti. Kostel zdobí plastiky Celestýna Kloučka a Františka Hergessela. Stavělo se v letech první světové války, na dokončení pracovali i váleční zajatci. V komunistické éře byl kostel proměněn na skladiště, po roce 1989 byl opraven a znovu vysvěcen.
Václav Sochor, farář v kostele sv. Vojtěcha, ke svému působišti uvedl: „V kostele se dobře slouží a i když odtud třeba odcházíte a chvíli si sednete a rozhlédnete se, tak tady máte takový vnitřní pocit, prostě dobro na duši.“
Historik architektury Zdeněk Lukeš vysvětlil, jak se vybavení přesunulo z jednoho do druhého secesního kostela: „Kostelík svatého Vojtěcha v Libni přišel o své původní vybavení asi někdy po válce a pravděpodobně nějakou dobu nefungoval. A potom byl vybaven zařízením z také zrušeného kostela právě v bohnické léčebně.“
V kostele nalezneme i vzorně vedenou farní kroniku včetně dobových fotografií. Dochoval se i návrh, jak by měl kostel vypadat, kdyby libeňští farníci sehnali kdysi peníze na zbudování nového chrámu, místo provizorního.
Dnes už ale kostelu svatého Vojtěcha bourání pochopitelně nehrozí a současní farníci sem znovu nacházejí cestu.
Farář Václav Sochor popsal věk návštěvníků kostela: „Já říkám, že se rozevírají generační nůžky. Naše generace, když jsme byli my mladí, nás chodilo opravdu málo. Vidím to na některých starších fotografiích. V dnešní době ti, kteří se sem přestěhovávají, mají malé děti, jsou to lidé, kterým je kolem třiceti let. Ti sem přicházejí. A mezi tím je zase ta střední generace, těch je poměrně málo, a potom starší generace, která pochází přímo z Libně, která se sem ani nenastěhovala, ale která tvoří to jádro farnosti.“
Bohoslužby v kostele probíhají vždy v neděli a o svátcích v deset dopoledne. Na Štědrý den pak v deset večer. A místo má skutečně k Vánocům velmi blízko. V sousedním libeňském zámečku se před 202 lety rozsvítil první vánoční stromek v Čechách.
Další provizorní stavby v Praze
Historik architektury Zdeněk Lukeš připomněl další budovy, které vznikly jako provizorní, ale stojí dodnes: „Například některé stavby, které se do dneška zachovaly na Výstavišti, samozřejmě včetně Průmyslového paláce, byly myšleny původně jenom jako krátkodobé, měly být po výstavách zbourány a více méně shodou náhod zůstaly zachovány.“
