Vedle katedrály svatého Bartoloměje je jednou z hlavních dominant Plzně i Velká synagoga v ulici sady Pětatřicátníků. Židovský svatostánek, který je třetí největší v Evropě, byl vysvěcen 7. září 1893, a letos tak slaví 125 let. Věřícím ale synagoga sloužila jen necelých padesát let. Poté židovskou komunitu ve městě zdecimoval zejména nacistický holocaust, ale i následných čtyřicet let komunistické diktatury. Nyní se tam opět konají bohoslužby.
Pozemek pro stavbu nové synagogy zakoupila plzeňská židovská obec v roce 1874, základní kámen byl položen 2. prosince 1888. Původní plány navrhl vídeňský architekt Max Fleischer.
Synagoga měla být původně vystavěna v gotickém slohu severského typu se dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Tehdejší městská rada ale projekt zamítla. Oficiálním důvodem bylo, že věže jsou příliš vysoké a nevhodně soupeří s věží kostela svatého Bartoloměje. Radní odmítli i styl stavby, protože se jim zdál být příliš podobný stylu křesťanských kostelů.
Věže musely být sníženy, aby nekonkurovaly Bartoloměji
Nové plány předložil Emanuel Klotz v roce 1890. Zachoval půdorys a celkovou koncepci stavby, ale změnil architektonický styl. Věže byly sníženy o dvacet metrů. Objevily se také prvky románského stylu a vše bylo vyzdobeno orientálními ornamenty. Nový projekt už městská rada schválila, a tak byla 6. června 1892 podepsaná smlouva mezi židovskou obcí a stavitelem architektem Rudolfem Štechem.
Synagoga byla postavena z dobrovolných darů plzeňských Židů za 260 tisíc zlatých. Od otevření v roce 1893, kdy měla Plzeň asi padesát tisíc obyvatel, z čehož bylo přes dva a půl tisíce Židů, pak stánek sloužil svým účelům až do holocaustu, bohoslužby se zde konaly do roku 1941.
Dílna pro německé uniformy i sídlo wehrmachtu
Po zahájení druhé světové války, kdy byli všichni Židé z města deportováni, měla být synagoga zničena. Od zániku ji nejspíš zachránila poloha mezi dvěma domy a také fakt, že zabavený židovský majetek bylo potřeba uskladnit. Sloužila proto jako prodejní sklad nábytku deportovaných Židů a později se stala pracovní dílnou, kde se šily uniformy německým vojákům.
Při osvobozování Plzně americkou armádou v květnu 1945 byla synagoga značně poničena střelbou, protože její věže sloužily jako strategické opevněné místo německé posádky. Po válce se svatostánek vrátil židovské náboženské obci, která ale byla po válečných útrapách značně zdecimovaná.
V letech komunistického režimu byla synagoga uzavřena, k bohoslužbám se užívala menší modlitebna v lodi. V chátrajícím objektu byl sklad nábytku z jiných zrušených sakrálních staveb v kraji. Poslední bohoslužba se tam konala v roce 1973.
Po roce 1989 zaslali představitelé plzeňské židovské obce stovky prosebných dopisů židovským komunitám v USA, aby získali finanční prostředky na rekonstrukci. Úsilí ovšem bylo neúspěšné. V roce 1992 ale byla synagoga prohlášena kulturní památkou a o tři roky později začaly práce na opravě vnějšího pláště budovy.
V období 1995–1997 byly dokončeny tři etapy oprav za 66 milionů korun. V únoru 1998 byla synagoga otevřena pro veřejnost a v září téhož roku se tam po mnoha letech uskutečnila první bohoslužba. Od té doby se bohoslužby konají v zadní části zvané zimní modlitebna. Synagoga jako celek slouží jako centrum kulturních akcí.
Monumentální stavba má dvě 45metrové věže a trojlodní dispozici o pěti polích křížové klenby v hlavním sále. Měří 57 metrů na délku, 30 metrů na šířku a světlá výška klenby je 16 metrů.
Průčelí dominují dvě osmiboké věže ukončené cibulovými báněmi a zlacenými šesticípými hvězdami. V ose nad trojicí vstupních dveří je trojúhelníkový štít s šestidílným oknem ve štukovém obrazci Davidovy hvězdy, který zakončuje baldachýn s kamenným desaterem.
Horkovzdušné vytápění pod podlahou
Ve vstupním vestibulu je kamenná deska s hebrejským textem, tři desky Pohřebního bratrstva, tři kovové kasičky na dary a čtyři litinová rituální umyvadla. Interiér je zdoben výmalbou s rostlinnými motivy a součástí jsou též dvoukřídlé varhany z roku 1890 nebo unikátní horkovzdušné vytápění pod podlahou. Ve dvoře se nachází patrový rabínský dům, postavený v novorománském slohu.
Plzeňská synagoga byla dlouhá desetiletí druhou největší v Evropě a třetí největší na světě. Nyní je s kapacitou dva tisíce návštěvníků třetí největší v Evropě. První je v roce 1999 otevřená synagoga Braclavské středisko v ukrajinském městě Umaň, kde je hrob slavného chasidského rabína Nachmana z Braclavi. Druhá největší synagoga v Evropě je v Budapešti.
Největší synagogou na světě s kapacitou až šest tisíc lidí je jeruzalémská Velká belzská synagoga, která byla postavena v roce 2000.
