Plzeň - Desítky lidí si v Plzni připomenuly politického vězně Luboše Hrušku, který zemřel letos 30. června ve věku 79 let. Luboš Hruška patřil k nejvýznamnějším osobnostem města Plzně. Veřejnosti zanechal meditační zahradu s křížovou cestou, která symbolizuje památník obětem komunistické zvůle. Tu v roce 1995 předal do vlastnictví Biskupství plzeňského.
Lidé si v meditační zahradě připomněli člověka, který zaujal snad každého, kdo se s ním někdy setkal. Zpěvák Jaroslav Hutka ujišťuje: „Samozřejmě, všechny tyto příběhy padesátých let jsou stále jakoby přikryté. A on se z toho objevuje jako taková zvláštní andělská osoba.“
Luboš Hruška přežil dlouhá léta v těžkých žalářích a lágrech. Roky na svobodě pak trávil tím, že postupně budoval ze své zahrady unikátní místo s křížovou cestou, kde by měli lidé přemýšlet o zlu a totalitě. Začal hned po propuštění v roce 1960 a navzdory Stb a totalitnímu režimu dílo dokončil. Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová zdůrazňuje: „Problémy s estébáky a s celou tou smečkou bral jako naprosto nutné zlo, kterému je nutno čelit. On se tím nenechal zlomit.“ Publicistka Markéta Čekanová je přesvědčená, že Luboš Hruška se určitě nechtěl příliš zaobírat nějakou bolestí.
Lidé na Luboše Hrušku vzpomínají nejčastěji jako na vitálního a pevného muže, který zasvětil svůj život boji proti zlu. Za to si vysloužil nepřeberné množství ocenění. Stal se například nositelem ceny T. G. Masaryka i rytířem Velkokříže rytířského Řádu svatého papeže Silvestra.
Sám Luboš Hruška tvrdil: „My musíme vymřít, komunisti musí vymřít, estébáci musí vymřít a pak snad za tři generace se to všechno srovná.“ Svoji zahradu daroval plzeňskému biskupství s přáním, aby i v budoucnu byla volně přístupná.
