Ústavní soud (ÚS) se zabývá údajným netransparentním jmenováním přísedících u Krajského soudu v Brně. Dřívější praxe vyvolala pochybnosti, zda nemohlo mezi předsedkyní a přísedícími dojít k osobní domluvě. Stížnost, kterou ÚS projednává, podal muž odsouzený k sedmi letům vězení za podvod. Navíc poprvé po třech letech může jednání ústavních soudců sledovat veřenost.
Ústavní soud řeší, zda jmenování přísedících v Brně nebylo účelové
4 minuty
Události ČT: Ústavní soud veřejně jednal o přidělování přísedících
Ve stížnosti stojí, že nebyl uplatněn princip rovnoměrného rozdělení přísedících. Způsob, jakým soud případ přidělil soudnímu oddělení a posléze jakým k němu určil přísedící, totiž vyvolal v odsouzeném dojem, že bylo porušeno právo na zákonného soudce. To úzce souvisí s nezávislým a nestranným soudem a právem na spravedlivý proces.
Při projednávání kauzy v roce 2012 měl totiž brněnský krajský soud u rozvrhu práce jen dva seznamy přísedících pro trestní senáty – jeden pro Brno a Jihlavu, druhý pro Zlín. Námitkou muže se zabýval i Nejvyšší soud.
Ten uvedl, že rozvrh práce krajského soudu sice nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, ale že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle, protože pro něj měl soud zjevně vnitřní systém.
ÚS musí zjistit, zda existovala pravidla
Podle advokáta, který zastupuje odsouzeného, Krajský soud v Brně při jmenování přísedících systémově selhal. Účelovost v tom, obdobně jako Nejvyšší soud, ale nevidí. „Netvrdím, že se jednalo o akt libovůle namířený osobně proti mému klientovi,“ řekl advokát Michal Račok.
Postup krajského soudu naopak jeho zástupkyně Jaroslava Bartošová hájila. Zdůraznila, že měla v senátu dlouhodobě asi 15 přísedících a snažila se o jejich rovnoměrné vytížení. „Snažila jsem se řídit je jako tým,“ uvedla Bartošová.
Odvolávala se na nepsané pravidlo, že předsedové senátu měli konkrétní skupinu přísedících, se kterými pracovali. Přiznala ale, že formální pravidlo neexistovalo. Právě na neexistenci regulérního systému přidělování advokát poukazuje. Soudce zpravodaj proto uvedl, že ÚS má za úkol zjistit, zda je pravda, že neexistovala při jmenování pravidla.
O stanovisko ČT žádala i Krajský soud v Brně, který se ale k věci nebude vyjadřovat, dokud nedostane písemné rozhodnutí Ústavního soudu.
Rozvrhy jsou nyní transparentnější
Na středečním programu je dokazování, které má přispět k objasnění věci. Je pravděpodobné, že soud po veřejném jednání odročí vyhlášení nálezu na pozdější termín.
Pokud by ÚS stížnosti vyhověl, mohlo by se to stát argumentem obhajoby i v dalších trestních kauzách, které v minulosti řešil nebo dosud řeší krajský soud. Předseda krajského soudu se ale neobává, že by došlo k otevření velkého množství starších vyřízených kauz.
Od letošního roku už jsou navíc přísedící rozepsáni přímo do jednotlivých senátů, a to právě kvůli tomu, aby bylo přidělování transparentnější a předvídatelnější.
Veřejná projednávání jsou výjimečná
ÚS zpravidla jen vyhlašuje nálezy, veřejnost pouští v posledních letech na svá jednání jen výjimečně. Poslední se odehrálo v červnu 2013 a týkalo se církevních restitucí, v letech 2014 a 2015 nebylo nařízeno ani jednou. Ve středu tak byla síň plně obsazená.
Ke snížení počtu veřejných ústních jednání došlo v důsledku změny zákona o Ústavním soudu. Dříve museli účastníci řízení souhlasit s tím, aby bylo od ústního jednání upuštěno. Od 1. ledna 2013 ale soud sám posuzuje, zda mu stačí k rozhodnutí spisový materiál a shromážděné podklady, nebo jestli je nutné provést dokazování právě formou veřejného jednání.