Brno – Hýbat mikročásticemi pomocí paprsku je téměř standardem sci-fi příběhů. Odborníci z Akademie věd dnes návštěvníkům Ústavu přístrojové techniky ukázali, že nemusí jít jen o fikci. Byť světelný paprsek zatím neumí pohybovat vesmírnými koráby, ale jen mikročásticemi.
V našem světě zatím nefunguje, v mikrosvětě ale bezpečně ano. Světelné paprsky už vědci umí využít tak, aby pohybovali třeba buňkami. „Celé je to založené na Newtonových zákonech. Světlo si musíte představit jako proud fotonů,“ řekl Pavel Zemánek, který má na starosti projekt Aplikační laboratoře mikrotechnologií a nanotechnologií. „Když foton dopadne na nějaký objekt, změní svůj směr šíření a při této změně dochází k silovému působení mezi fotonem a částicí. Když foton správně nasměrujete, umí poslat částici ve směru působení fotonu nebo i proti směru, což je právě princip tažného svazku,“ vysvětlil Zemánek.
Posouvat umí vědci zatím jen částice v řádu desítek až stovek mikrometrů, a to na krátké vzdálenosti. „Kolegové v Austrálii sice přišli s jiným principem, ale ten by nefungoval ve vakuu, takže vesmírné lodi Enterprise to stejně nepomůže,“ dodal se smíchem Zemánek a odkázal tak na slavné sci-fi Star Trek, které tažný paprsek proslavilo možná nejvíc.
Zabalit složitou vědu do atraktivního obalu bylo hlavním cílem dnešního dne otevřených dveří v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd. „Chodí k nám studenti ze středních škol, kteří se samozřejmě zajímají o vědu, a budeme rádi, když některé z nich uvidíme v pozdější době jako naše kolegy, kteří budou pokračovat v našich výzkumech,“ dodal Ondřej Číp z Ústavu přístrojové techniky.
Výsledky bádání vědců ze špičkového pracoviště využívají firmy i univerzity po celém světě a za své inovace získal ústav mnoho prestižních ocenění. Pracoviště je ve světě známé hlavně díky tradici vývoje elektronových mikroskopů.
I díky vědeckému zázemí vyrobí brněnské firmy až čtyřicet procent světové produkce těchto přístrojů. V Brně sídlí i největší tuzemská továrna na elektronové mikroskopy. Na téměř 30 tisících čtverečních metrech vyrábí vědecké přístroje, které využívá řada vývojových center a univerzit po celém světě – například v Cambridge, Oxfordu nebo americkém MIT. Průměrná cena jednoho přístroje se pohybuje okolo jednoho milionu dolarů, tedy zhruba 21 milionů korun.
