Praha – Čím je dnes pro Prahu tunelový komplex Blanka, byl v 90. letech Strahovský tunel – nákladná dopravní stavba, která se musela vyrovnat s kritikou své ceny i pochybnostmi o účelnosti. Ostatně přestože byl Strahovský tunel otevřen 2. prosince 1997, plně využitelný jako součást vnitřního silničního okruhu Prahy začal být téměř až o sedm let později po otevření navazujícího tunelu Mrázovka.
Strahovský tunel
- datum otevření: 2. 12. 1997
- délka: 2 004 m
- počet tubusů: 2 (ražené)
- jízdních pruhů v každém tubusu: 2
- povolená rychlost: 70 km/h
- denní kapacita tunelu: 40 tisíc vozidel
- další využití: kryt pro 15 tisíc lidí, skrývá pro ně zásoby na 3 dny
Strahovský tunel je dítě dvou režimů. Vznikal dvanáct let, přípravu jeho stavby lze vystopovat již v 70. letech minulého století. Průzkumná stavba začala být ražena již v roce 1979, samotná stavba byla zahájena v roce 1985, a to od jihu. Předtím padly ústí tunelu za oběť staré domy v okolí Švédské ulice.
Revoluce v roce 1989 se Strahovského tunelu nedotkla, zato však jeho stavbu ovlivnily nové ekonomické podmínky nastolené záhy. Ačkoli byl tunel proražen již v roce 1991, kvůli několika okolnostem trvalo jeho dokončení ještě šest dalších let. Jednou z příčin byl nedostatek peněz v městském rozpočtu, který se podařilo vyřešit až emisí dluhopisů roku 1994. Navíc vznikly majetkové spory, dlouho nemohla vzniknout nájezdová rampa, protože majitelé jednoho z domů v místě, kde se mělo stavět, ho nechtěli prodat.
Kromě chybějících peněz a majetkových sporů se musel rozestavěný tunel vyrovnat i s kritikou. Známý je ironický návrh z počátku 90. let na likvidaci dvou tehdy rozestavěných komunistických pohrobků tak, že by se uřízl žižkovský televizní vysílač a Strahovský tunel se jím ucpal. Kritici poukazovali na malou využitelnost tunelu a navíc tvrdili, že do Prahy přivede více aut.
Obě témata rezonovala i poté, co byl Strahovský tunel 2. prosince 1997 otevřen. Podle ekologických organizací se potvrdilo, že pražským centrem po otevření tunelu začalo jezdit více automobilů, především však byla velká otázka, k čemu vlastně rozsáhlá a nákladná stavba je. Šlo totiž vlastně jenom o rychlé spojení Střešovic a Smíchova, pro tranzitní dopravu byl dlouho takřka nepoužitelný. To se změnilo až v roce 2004, kdy byl otevřen tunel Mrázovka, který spolu s navazujícím Zlíchovským tunelem z roku 2002 konečně napojil Strahovský tunel na Jižní spojku, a vznikl tak velkokapacitní průtah obcházející jižně celé centrum Prahy.
Městský okruh
Strahovský tunel je součástí vnitřního silničního okruhu Prahy. Dalšími jeho částmi jsou Jižní spojka, Barrandovský most, Zlíchovský tunel, tunel Mrázovka (a spojovací estakády), tunely komplexu Blanka (tunely Brusnice, Dejvice, Královská obora) a úsek tzv. Blanky 2, který má zahrnout přestavbu Povltavské ulice a dále povede po Čuprově a Spojovací a přes Malešice zpět k Jižní spojce. Po dokončení Blanky bude řidičům k dispozici zhruba 22 z celkových 32 kilometrů Městského okruhu, stavba zbylé části je v nedohlednu a město prozatím počítá s jejím nahrazením tzv. Průmyslovým polookruhem, který je však asi o polovinu delší než zvažovaný úsek tzv. Blanky 2.
Až v roce 2008 začala stavba dalšího tunelu, který má prodloužit Městský okruh severně od toho Strahovského. Tunel Brusnice je jedním ze tří tunelů komplexu známého jako Blanka, který propojí ústí Strahovského tunelu se Severojižní magistrálou v oblasti Holešoviček. Komplex Blanka, který má být otevřen v roce 2014, se zatím musí potýkat s podobnými výtkami jako kdysi Strahovský tunel. Kromě slov o dalším přílivu aut do Prahy poukazují aktivisté protestující proti Blance na obrovské náklady, které stavba stojí. Vynaložené miliardy by podle nich byly mnohem lépe využity, kdyby je město investovalo do infrastruktury pro veřejnou dopravu.
