Starý Plzenec - Celkové rozsáhlé rekonstrukce se po více než 30 letech dočkala románská rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci u Plzně. Národní kulturní památka, která vznikla ve slovanském hradišti nad řekou Úslavou zřejmě v druhé polovině 10. století, je podle některých pramenů nejstarší dochovanou církevní stavbou v republice.
Při několikaměsíční rekonstrukci se rotunda dočkala kompletní opravy střechy - celkové výměny poškozené břidlicové krytiny, opravy krovu a obnovy bednění v celé ploše střech. Rotunda má také opravené vstupní dveře a nový pozlacený vrcholový takzvaný sekyrkový slovanský kříž. Opravilo se poškozené spárování zdiva a obvodový okapový chodník. Úprav se dočkal také interiér.
Opravy přišly na zhruba 1,7 milionu korun. Přispěl na ně milionem korun Plzeňský kraj, půl milionem Plzeň a zhruba stejnou měrou i Starý Plzenec. Za zbylé peníze chce radnice nechat upravit historické návrší, okolí rotundy a přístupovou stezku, měly by se také opravit pozůstatky základů dvou nedalekých kostelů. Časem plánuje podle peněz zmírnit strmou přístupovou cestu a zřídit na ní vyhlídková a odpočinková místa, například v malých altáncích. Rotunda by také měla, podobně jako další staroplzenecká dominanta, hrad Radyně, dostat noční osvětlení.
Přestože stavba přežila staletí, její vzhled se při postupných opravách měnil. „My přesně ani nevíme, jak rotunda v době svého vzniku vypadala,“ poznamenal starosta Plzence Zdeněk Matas.
Pochází patrně z druhé poloviny 10. století, kdy bylo opevněné hradiště živým centrem ještě před vznikem Plzně. Stavba ale postupně chátrala, až se někdy zřejmě v 15. století zřítila a zbyly z ní základy a zdi apsidy. Majitelé ji pak opravili v původním tvaru v druhé polovině 16. století, zhruba o dvě století později se nad ní vznášela hrozba likvidace. Byla zařazena na seznam církevních objektů určených k demolici. Od tohoto osudu jí zřejmě zachránilo, že byla ještě v první polovině 19. století používána jako skladiště střelného prachu potřebného při stavbě silnice.
