Mariánskolázeňsko – Nad Mariánskými Lázněmi je přírodní rezervace, které se říká Smraďoch. Už několikrát tam filmoví režiséři natáčeli scény s rusalkami. Je to totiž místo, které někdy kypí životem a někdy umí být velmi ponuré. Když je mokro, tak tu všechno kolem probublává. Když je sucho, tak to někdy až syčí. Smraďoch je jedno z nejrozsáhlejších mofetových polí v Česku.
Z mofet, nebo takzvaných bahenních sopek, vyvěrá z hlubin země na povrch hlavně kysličník uhličitý. Vedoucí CHKO Slavkovský les Jan Schlossar informoval, že tento jev úzce souvisí s postvulkanickou činností. Souvisí prý také s tvorbou minerálních pramenů.
Silnější vývěry plynů v lokalitě má na svědomí lázeňství. Těžila se tady rašelina, kterou v Mariánských Lázních používali na proslulé slatinné zábaly. Ředitel Městského muzea v M. Lázních Jaromír Bartoš sdělil, že až do 70. let minulého století se ložisko rašeliny na Smraďochu těžilo.
Vedle kysličníku uhličitého na místě uniká také malé množství sirovodíku – podle jeho typického zápachu je lokalita pojmenovaná. Unikání plynů je pro některé drobné živočichy v okolí mofet osudové. Jan Schlossar vysvětluje, že oxis uhličitý je těžší než vzduch a mofetu tedy vyplňuje. Pokud nějaký hmyz nebo drobný živočich zůstane v mofetové prohlubenině delší dobu, uhyne.
Jako by tady živočišné, ale i rostlinné druhy musely podstupovat každodenní zápas o přežití. Mezi rašeliništními rostlinami dominují v tomto duchu vzácné masožravky tučnice obecná a rosnatka okrouhlolistá, predátoři hmyzu. Do lokality se dobře upravenou cestou dostanou také vozíčkáři nebo maminky s kočárky.
