Na Horní náměstí v Jablonci nad Nisou by se mohla vrátit kašna se sochou rytíře Rüdigera. Záměr radnice na navrácení sochy odstraněné po druhé světové válce se však nelíbí části obyvatel. Upozorňují, že si sochu hrdiny Písně o Niebelunzích za okupace přivlastnili nacisté a u sochy hajlovali. Jablonec ovšem není jediné město, kterým rezonuje spor o sochu. Podobné je to i v Litomyšli, kde je trnem v oku části obyvatel socha Zdeňka Nejedlého.
Jablonecká radnice považuje sochu rytíře Rüdigera za dílo evropského významu a symbol města, který by v jeho středu neměl chybět. Chce proto, aby se po 70 letech vrátila na své původní místo na Horní náměstí. Narazila však na odpor.
Spojení sochy s nacismem bylo podle části obyvatel příliš silné, než aby bylo možné mlčky je přejít. „Měli bychom respektovat, jaké pocity měli naši předci po druhé světové válce. Oni nám vybojovali to, že žijeme na tomto území,“ míní odpůrkyně sochy Jaroslava Slabá.
Rüdiger stál v Jablonci dlouho před nacismem
Jakékoli spojování sochy s nacismem však vedení města odmítá. „Vznikla už v době před první světovou válkou, s nacismem nemá absolutně nic společného,“ poukázal náměstek primátora Lukáš Pleticha (ČSSD). Primátor Petr Beitl zase upozornil, že podobně jako lze nalézt snímky hajlujících nacistů, existují i dokumenty toho, jak sokolové v roce 1936 vítali před Rüdigerovými zraky v Jablonci prezidenta Beneše. „Ta socha se stala symbolem města – moderního města,“ míní náměstek Pleticha.
Radní se ale budou muset vypořádat s peticí, jejíž signatáři s obnovením kašny s rytířovou sochou nesouhlasí. Podepsalo ji zatím asi 800 lidí. Někteří dokonce zvažují, že v případě návratu sochy na Horní náměstí podají trestní oznámení. Důvodem má být údajná propagace rasové nadřazenosti.
Návrat sochy by mohl připadat v úvahu během revitalizace Horního náměstí před 150. výročím povýšení Jablonce nad Nisou na město. Klíčové slovo bude mít zastupitelstvo, jehož členové dostanou jako podklad pro své rozhodování i znalecký posudek. Ten se bude týkat propagace nacismu a extremismu.
Zůstane Nejedlý v Litomyšli?
Také litomyšlská radnice se musí rozmyslet, jak naloží s jednou kontroverzní sochou. Ta – na rozdíl od bájného hrdiny v Jablonci – ztvárňuje osobu nepochybně reálnou a kontroverzní. Že i 28 let po revoluci shlíží na Litomyšl od školy Gottwaldův ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý, má však dobré důvody. Byl to zdejší rodák, jenž – jak připomíná dodatková tabulka u sochy – „rozmnožil i poškodil kulturu českou, přinesl poctu i úhonu rodnému městu“.
Zdeněk Nejedlý byl sice jedním z vrcholných představitelů Gottwaldova režimu na přelomu 40. a 50. let, významnou osobností se však stal již před válkou. Narodil se v Litomyšli v roce 1878, dětství a mládí tedy prožil v době, kdy byli rozhodující politickou silou v Čechách mladočeši a Karel Marx teprve dokončoval Kapitál.
Vystudoval historii a hudební vědu, později se stal jejím profesorem na Univerzitě Karlově a z této pozice se snažil ovlivňovat dění kulturní i politické. Postupně se dostal do skupiny levicových inteluálů. Členem KSČ se sice stal až za války, ale již dlouho před ní byl například členem několika spolků sympatizujících se Sovětským svazem i přispěvatelem Rudého práva.
Tématy jeho odborné práce bylo husitství či Bedřich Smetana, rozepsal také Masarykovu biografii, kterou však nedokončil a stejně dopadl s Leninem. Jeho práci charakterizoval před časem historik Martin Kučera slovy: „Nejedlý vždycky zjednodušoval a vždycky opomíjel, alespoň ve většině svých děl. V podstatě to byl národně obrozenecký romantik předpozitivistického typu.“
Po okupaci odešel Zdeněk Nejedlý do Sovětského svazu a po roce 1945 již zakotvil ve vrcholné politice, nejprve byl ministrem Fierlingerovy vlády, potom všech Gottwaldových vlád i všech dalších kabinetů až do své smrti (1962).
Ze svých pozic ve vládě propagoval zejména dílo Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha či Aloise Jiráska. Ty považoval za pokrokové umělce na rozdíl například od Dvořáka a Suka. Traduje se ovšem, že to mělo velmi zřejmé kořeny, neboť Dvořák prý Nejedlého vyhnal, když mu chodil za dcerou. Ta se potom provdala za Josefa Suka.
Jeden z důrazných argumentů, proč by Nejedlý v Litomyšli sochu mít neměl, předkládá Jiří Kopřiva. Jemu osobně Nejedlý hodně ublížil. Když mu bylo šestnáct, roznášel spolu s kamarády letáky a sundaval obrazy politických představitelů komunistického režimu. Byl to právě Zdeněk Nejedlý, kdo pak prosadil, aby se ze soudu se skupinou rebelujících studentů stal monstrproces. Odehrál se v říjnu 1950 ve Smetanově domě. Kopřiva dostal jako nezletilý dvouleté vězení, někteří jeho starší kamarádi však i dvacetileté tresty v pracovních táborech.
Proces připomněla jeho loňská rekonstrukce. Po ní zesílilo volání po odstranění Nejedlého sochy. Sám Jiří Kopřiva je pevně přesvědčen: „Socha Zdeňka Nejedlého nemá v Litomyšli, anebo vůbec v Čechách, co dělat. Před školou už zvláště ne.“
Jiní obyvatelé Litomyšle jsou však k odkazu Zdeňka Nejedlého přívětivější. Připomínají, že například založil Smetanovu Litomyšl. Podle mluvčího radnice Michela Vojaceka odborná skupina nyní posuzuje, zda je vhodné sochu ponechat, jak je, nějak ji upravit nebo přestěhovat.
