Průmyslový palác tvoří od roku 1891 dominantu pražského Výstaviště. Už deset let ale jeho západní křídlo tvoří jen plátěné provizorium, a architektonická památka tak ztratila svou majestátní symetrii. Večer 16. října 2008 totiž začalo v jednom z výstavních stánků kvůli zapnutému elektrickému vařiči hořet a oheň se rychle rozšířil. Hasičům se přes obětavé nasazení již podařilo zachránit před zničením jen střední a východní část paláce.
K likvidaci požáru, který dosáhl obrovských rozměrů, byly nasazeny více než dvě stovky hasičů. K profesionálům, kteří se sjeli z celé Prahy, se přidali i dobrovolní hasiči. Oheň se podařilo dostat pod kontrolu zhruba za hodinu a půl, zničení velké části historické stavby to ale přesto nezabránilo. Škoda na architektonické památce dosáhla přibližně miliardy korun, a požár se tak zařadil mezi nejničivější polistopadové události svého druhu.
Ihned po požáru tehdejší pražský primátor Pavel Bém řekl, že bude prosazovat znovuvybudování paláce, trvalo ale dva roky, než Praha vyhlásila na dostavbu objektu architektonickou soutěž. Z ní vyšel vítězně návrh architekta Jakuba Ciglera, který počítal i s výraznými úpravami okolí. V roce 2013 ale hlavní město tyto plány odložilo a trvalo dalších pět let, než se plány na obnovu Průmyslového paláce – a tentokrát už skromnější – podařilo dovést do stádia projektu.
Letos v září začala Praha hledat dodavatele stavby, která by měla přijít na 1,25 miliardy korun a při které se kromě obnovy zničené konstrukce dostaví také podchod pod staronovým levým křídlem paláce. Začít stavět by se mělo podle předpokladů pražských radních příští rok a termín dokončení zatím není jasný. Budovatelé Jubilejní výstavy přitom postavili objekt za necelých devět měsíců, a to je ještě zdržela povodeň v září 1890, která zatopila dvě třetiny budovaného výstaviště.
Překvapivá lehkost a elegance
Průmyslový palác, běžně označovaný za secesní, ve skutečnosti ale vystavěný před téměř 130 lety spíše ve slohu zvaném historismus, je dílem architektů Bedřicha Münzbergera, mimo jiné autora Palackého mostu a později spoluautora prvního systému památkové péče v Čechách, a Františka Prášila, projektanta Petřínské rozhledny. První Münzbergerův návrh na zděný objekt přitom komitét výstavy zamítl, projekt železného paláce však již „lehkostí a elegancí v kompozici každého překvapil“.
Vznikla tak v českých zemích vůbec první montovaná ocelová konstrukce kombinovaná se sklem. A aby kovová struktura stavby nevypadala jen tak „užitkově“, reprezentativní eleganci dodaly Průmyslovému paláci zděné fasády a čtyři pylonové věže v rozích střední části. Nad ní se klene střešní kopule, z níž stoupá k nebi věž s hodinami, uprostřed ve volném prostoru pak vede k vrcholu točité schodiště. Špička střední věže sahá až do výšky 51 metrů.
Vnější výzdobu zděné architektury s historizujícím dekorem navrhoval v roce 1891 Bedřich Ohmann, v roce 1899 ji doplnil Alois Dryák. Průčelí původně zdobil portál se sochami českých velikánů, v křídlech byly busty významných českých techniků. Vnitřní úprava byla dílem architekta Josefa Fanty, na výzdobě se podílel i Mikoláš Aleš. Kvůli ceněné autentické ocelové konstrukci byl Průmyslový palác zapsán jako součást Výstaviště na seznamu kulturních památek.
Poúnorový komunistický režim dal paláci přídomek „sjezdový“, protože se v něm konala výroční setkání strany. Také ho mezi roky 1952 až 1954 výrazně přebudoval. Podle projektu architekta Pavla Smetany byl vstupní portál zbaven dekorací (zadní portál ale zůstal v původní podobě), přistavěly se nové klenby. Královskou korunu na věži vystřídala rudá hvězda. Jako součást Parku kultury a oddechu Julia Fučíka také stále hostil velké výstavy, koncerty a další akce.
