Praha – Je tomu 40 let, co rozsáhlý požár 14. srpna 1974 zničil pražský Veletržní palác, jednu z prvních a také největších funkcionalistických staveb v Praze. I když verzí důvodu požáru bylo několik, závěr vyšetřování hovořil o samovznícení fermeže, tedy lněného oleje, který se používá třeba jako lak na dřevo. V místnosti, kde v podvečer toho dne oheň vznikl, totiž tehdy s fermeží pracovali lakýrníci. Při příležitosti výročí události se otevřela v paláci výstava s příhodným názvem Skleněné peklo, která tu potrvá do konce září.
Rozlehlý palác o osmi nadzemních a dvou podzemních podlažích si v letech 1925 až 1928 postavila v pražských Holešovicích podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla jako vlastní výstavní budovu společnost Pražských vzorkových veletrhů. „Představovala na svou dobu mimořádnou architekturu, předznamenávala budoucí funkcionalistický internacionální sloh,“ přiblížila kurátorka výstavy Helena Musilová. Nešlo podle jejích slov o klasický obchodní prostor, měla sloužit k prezentaci velkých průmyslových strojů, které si někdo po zhlédnutí objedná a až poté se začnou vyrábět.
Od 50. let komplex sloužil jako sídlo několika podniků zahraničního obchodu – mezi nimi třeba Tuzex, Centrotex, Kovospol. Podle Heleny Musilové se zvažovaly po ničivém požáru tři možné příčiny. Jednou bylo samovznícení hadrů napuštěných toluenem, které v horkém srpnu a skleněném paláci mohlo nastat. Vyšetřování bralo v úvahu také elektrický zkrat a nakonec i úmyslné zapálení.
K devastujícím účinkům požáru, který vznikl ve čtvrtém patře a velmi rychle se rozšířil, významně přispěl administrativní charakter jednotlivých místností. „Všechny podniky zahraničního obchodu zde měly obrovské množství kartoték, papírů a jiného listinného materiálu. Navíc, aby se z místností mohly stát kanceláře, byly přepaženy příčkami z hobry. Z objektu se tudíž stal ideální prostor pro požár,“ popisuje kurátorka výstavy.
Pamětnice Anna Mlýnková: „Začalo to tím, že se mi zdálo při věšení prádla, že je tam divný vzduch. Přišla jsem domů a řekla manželovi: 'Tam je na dvoře ale divný vzduch.' Uklidila jsem prádlo a po chvíli mi manžel odpověděl: 'No bodejť ne, když hoří veletržák.'“
Po destrukci ohněm se nějaký čas uvažovalo o úplné demolici paláce, po mnoha sporech ho ale koncem 70. let dostala Národní galerie pro stálou expozici moderního umění. Rozjela se nákladná a náročná rekonstrukce, která skončila až koncem roku 1995. Od té doby jsou v něm umístěny sbírky moderního a současného umění a od roku 2000 také sbírky umění 19. století.
