Šumava – Běžecké stopy na Šumavě ničí pěší turisté a volně pobíhající psi. Nezabrání jim v tom ani cedule, které upozorňují na zákaz vstupu do stop, ani nekonečné prosby jejich správců. Přitom ti za jejich úpravu platí ročně stovky tisíc korun.
Zimní Šumava jednoznačně patří běžkařům. Také se tu pro ně upravuje okolo čtyř set kilometrů běžeckých tras. Jenže i v době, kdy jsou kolem cest metrové mantinely sněhu, přijíždějí na Šumavu lidé bez lyží. Jako například Martin s Lucií. „Běžky nepoužíváme. Chtěli jsme zajít na Antýgl, jenom se projít krátkou procházkou,“ vysvětlil návštěvník Martin.
I v zimě se ale na Šumavě najdou upravované cesty, kde se pěší turista nemusí uhýbat autům. Například Modrava nabízí schůdnou, asi 12 kilometrů dlouhou okružní trasu mimo běžeckou stopu. I tak se ale podle lyžařů najde dost pěších turistů, kteří si dělají výlety po upravených běžeckých stopách: „Běžecké stopy jsou pro běžkaře, ne pro pěší nebo pro pejsky. Potom je vyloženě utrpení po nich běžkovat.“
Za úpravu běžeckých tras přitom obce platí stovky tisíc za sezonu. Například jedno projetí hlavní běžecké trasy z Kvildy do Horské Kvildy stojí zhruba pět tisíc korun. „Ty stopy jsou rozbité třeba už hodinu po úpravě,“ uvedl starosta Kvildy Václav Vostradovský (nez.). Na zákaz vstupu pěších turistů přitom na některých místech upozorňují i značky. Ty jsou ale spíše prosbou, zákaz totiž není nijak vymahatelný. „Lidé tu výzvu, vlastně prosbu 'prosím vás', nerespektují,“ potvrdil starosta Modravy Antonín Schubert (nez.) a mluvčí správy Národního parku Šumava Pavel Pechoušek doplnil: „Pracovníci Informační a strážní služby upozorňují pěší turisty na to, aby stopy neničili. Pokutu jim však udělit nemohou.“
Starostové i běžkaři se však shodují v jednom: žádné zákazy ani případné pokuty nikdy úplně nezabrání tomu, aby pěší turisté běžecké trasy rozbíjeli.
