O desítky jehňat přišli v tomto roce chovatelé ovcí v Nízkém Jeseníku. Na svědomí je údajně mají rysi a šakali, kteří se tady začali objevovat. Farmáři proto u ovčínů nainstalovali fotopasti. Potvrzený výskyt rysa jim totiž zaručí finanční náhradu. Podle úředníků ale v tomto případě o škodu způsobenou rysem nejde.
Farmářům pomáhají výskyt šelem monitorovat i ochránci přírody. Jiří Beneš z Hnutí Duha pomocí vábničky zjišťuje přítomnost šakalů v oblasti Nízkého Jeseníku. Ti se tu objevují už po dva roky společně s dalšími šelmami.
„Rysa se nám povedlo v letošní zimě zdokumentovat odsud nějakých patnáct kilometrů,“ sdělil. Výskyt takové šelmy je v oblasti novinkou. A tak, když začala chovatelům mizet jehňata z pastvin – měli jasno. Domnívali se, že škody působí rys.
Podle chovatele ovcí Stanislava Prokopa takové zvíře vídají nedaleko odsud. Farmáři proto nasadili fotopasti s cílem zachytit přesvědčivý důkaz o přítomnosti šelmy na pastvinách. Video jim mělo zajistit odškodné za zmizelá jehňata.
Škodu by majiteli v takovém případě uhradil stát. Zákon přímo stanoví, že se poskytuje náhrada škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy – vlkem obecným, bobrem evropským, vydrou říční, medvědem hnědým, rysem ostrovidem a losem evropským. Pokud ale ztrátu způsobí jiný než chráněný druh, náhrada se nevyplácí.
Finanční obnos vyplácí ministerstvo životního prostředí podle tržní hodnoty mrtvého zvířete. Ročně chovatelům pošle 30 milionů korun.
Úředníci snímky zaslané farmáři prozkoumali. Nakonec rozhodli, že na nich není rys. „Podle stavby těla, ocasu, který zdaleka nemá tak dlouhý, se nejedná o rysa ostrovida,“ uvedl Jiří Kostrůnek, vedoucí odboru životního prostředí ve Šternberku.
- Jeseníky představují ideální prostředí pro trvalý výskyt velkých šelem: lesnaté pohoří s oblastmi s těžko přístupným terénem neumožňující intenzivní využívání území či tvrdý turistický ruch, množství skalnatých hřebenů stejně jako zřejmý dostatek kořisti pro velké šelmy v podobě srnek, jelenů, kamzíků a divokých prasat. Přítomnosti šelem v této oblasti by nahrávala také geografická blízkost karpatské populaci velkých šelem a také vlčí populaci, která se úspěšně šíří z německo-polské Lužice. O něco vzdálenější jsou šelmy v severovýchodním Polsku a pobaltských republikách. I přesto dnes chybí důkaz, který by říkal, že se v tomto pohoří vyskytuje stálá populace rysů či vlků, a dokonce ani ojedinělých nálezů pobytových znaků není moc.
- Zdroj: Hnutí Duha
Podle Jiřího Beneše se velké šelmy do Česka vracejí po několika desítkách let. „Farmáři si už odvykli svá stáda zabezpečovat proti těmto predátorům,“ doplnil s tím, že Hnutí Duha proto nabízí farmářům bezplatnou poradnu jak stáda zabezpečit, nebo třeba zapůjčení elektrických ohradníků jako prevenci.
Může jít o šakala
Ovce může mít na svědomí například šakal, který nepatří mezi chráněné druhy. Předloni v červnu zastřelil myslivec v Kuníně na Novojičínsku šakala obecného. Šakal obecný je nejrozšířenější z šakalů, doma je na severu Afriky a na Balkáně, hojně se vyskytuje také na Blízkém východě a v Indii. V Evropě kdysi vůbec nežil.
Na Moravu teď zřejmě přišel z Balkánu. Doposud k nám tyto šelmy pronikaly jen výjimečně. Zoologové si však myslí, že by se to mohlo i v důsledku globálního oteplování změnit. Například na jižním Slovensku je už šakal docela běžný.
Šakal je v přírodě konkurentem lišky. Loví obojživelníky, hlodavce, ptáky i malé kopytnatce. Člověku není nebezpečný. Jeho přirozeným nepřítelem je vlk. Také fakt, že vlků je velice málo a mnohde jsou úplně vyhubení, by mohl podle přírodovědců usnadnit šíření šakalů po jižní a střední Evropě.
