Šebetov - Českým chovům prasat svitla naděje na lepší časy. Ministerstvo zemědělství znovu zvažuje, že jim navýší dotace, a tak někteří tradiční chovatelé, kteří v minulosti chovy spíše redukovali, začínají rozšiřovat. „Zachráněna“ tak byla například i farma v Šebetově, kam se chov vrátil. Před rokem přitom areál zel prázdnotou. Musel jej opustit Agropodnik Skalice nad Svitavou, který už nedokázal prasata ekonomicky udržet. Teď ho má nově v pronájmu Agrodružstvo Sebranice u Litomyšle a plánuje jeho rozšíření.
„Prasata zde chováme dlouhodobě. Myslíme si, že tuto problematiku ovládáme. Byla by škoda, aby se u nás zavíraly chovy a abychom vodili děti dívat se na zvířata, jako jsou prasata, do zoo. Dovážet můžeme banány, ale nač dovážet vepřové?“ říká Jindřich Jílek z farmy v Šebetově. Chov prasat je podle něj podnikání jako každé jiné, jen je nutné počítat s riziky. „Jediné, co žádáme, jsou srovnatelné podmínky s ostatními chovateli v Evropské unii, abychom jim byli schopní konkurovat,“ řekl Jílek.
Blanensko patřilo v minulosti k oblastem, kde byla živočišná výroba na každém kroku. Za posledních deset let ale zaniklo více než devadesát procent chovů. Zánik hrozil i farmě v Šebetově. „Je to kvůli tomu, že se k nám dováží levné maso ze zahraničí, například z Německa, ale také z Polska. V okolních státech dokonce stavy prasat navyšují, zatímco u nás počet prasat klesá,“ řekl tehdy předseda představenstva okresní agrární komory Kamil Vystavěl.
Dnes je situace trochu jiná. Ministerstvo zemědělství totiž změnilo k chovatelům přístup. Pokud jde o dotace z národních zdrojů, ty se v roce 2012 oproti roku předchozímu zvýšily z 1,18 na 1,30 miliardy. Nejvíce přitom vzrostly dotace směrované do podpory živočišné výroby, u prasat a kuřat dokonce o 150 milionů.
„Živočišnou výrobu podporujeme, abychom zvrátili trend zvyšující se závislosti na dovozu, a současně chceme docílit zvýšení počtu pracovních příležitostí na venkově. Navíc usilujeme o to, aby v novém rozpočtovém období od roku 2014 nebyla dotační preference rostlinné výroby tak silná jako dosud,“ konstatuje ministr zemědělství Petr Bendl.
Zda to ale znamená, že se chov prasat v Česku vrátí na svoji někdejší úroveň, není jasné. „Ti, kdo s chovem skončili, jej už podle mého názoru neobnoví. Je na to totiž potřeba velký vstupní kapitál, kolem dvaceti milionů. Nadějí by ale mohli být ti, kteří chovy nezrušili, ale třeba jen omezili a teď je začínají postupně znovu rozšiřovat,“ uvedl ředitel Svazu chovatelů prasat Čech a Moravy Jan Stibal.
K těm patří například zmíněné družstvo ze Sebranic. Ale také Agrofert či svitavský Drupork. Ten si už loni pronajal další farmu a na ní s chovem vepřů pokračuje. „Máme tady asi dva a půl tisíce prasat na výkrmu, plus asi čtrnáct set selat s prasnicemi a prasničkami. Do budoucna se tady ale plánuje stav ještě navýšit,“ řekla vedoucí provozu farmy v Újezdu u Černé Hory Tereza Beránková. Prasata přitom Drupork chová například v Trhovém Štěpánově, Bezděčí u Trnávky, Jaroměřic, Korouhvi, Makově anebo třeba ve Starém Městě u Uherského Hradiště.
Pro českého spotřebitele by to ale mohlo znamenat především to, že bude jíst opět české vepřové. To se k nám totiž ve velkém stále dováží z Německa a Polska. A právě tyto země určují i cenu vepřového u nás a tedy i odpověď na otázku, zda jim naši chovatelé budou schopni konkurovat. Náklady na výrobu masa jsou totiž stále především v menších chovech stále vyšší než výkupní cena. „Ti, kteří nemají například vlastní krmné obilí, jsou na tom pak mnohem hůř,“ dodal Stibal.
Přesto věří, že v roce 2013 na tom budou chovatelé prasat lépe a chovy se začnou rozšiřovat. Po českém mase je totiž poptávka. Maso ze zahraničí, přestože je levnější, nechtějí nakupovat ani některá řeznictví a uzenářství. „Je mnohem méně kvalitní než to české, z dovozu sem jde většinou už maso přebrané. A také chci podpořit české zemědělce,“ zdůvodnil majitel řeznictví a uzenářství v Olešnici František Šutera.
