Javoříčko - Sedmdesát let od vypálení vesnice Javoříčko na Olomoucku nacisty se tam otevře nová stálá expozice, která bude připomínat zavraždění 38 mužů a likvidaci celé vesnice. Její sídlo bude v bývalé škole, jedné z mála budov, které komando SS 5. května 1945 nesrovnalo se zemí. Součástí expozice bude trojrozměrný model původní osady před vypálením.
Dominantou mezi novými exponáty v Javoříčku bude trojrozměrný model původní vesnice, kterou tvořilo asi 35 domů. Vytvořili ho studenti Střední školy obchodu a služeb v Teplicích. Je z umělého kamene, váží více než tunu. A je haptický, aby si jej mohli osahat i nevidomí. „Studenti vycházeli ze starého územního plánu, historických fotografií. Také si vyfotografovali reliéf krajiny,“ uvedla mluvčí školy Ivana Hájková. Z původní vesnice zůstaly zachovány dva domy - škola a hájovna.
Po válce vzniklo pár desítek metrů od vypálené vesnice Javoříčko nové, které je teď součástí obce Luká. Na původním místě je památník obětem, naučná stezka, takzvané hrobodomy a také vyznačené základy někdejších stavení. Díky projektu sdružení Nové Javoříčko a Iniciativy pro podporu vypálených obcí se nyní podařilo opravit také starou školu, která bude centrem nové expozice. „Tato budova má nezapomenutelného genia loci a je tak sama ústředním prvkem celé expozice. Je místem, kde se zavraždění obyvatelé učili číst a psát, kde prožili část životů,“ zdůraznil Filip Žáček z Iniciativy pro podporu vypálených obcí.
Součástí muzea bude kinosál, vzdělávací a společenská místnost, zázemí pro návštěvníky. Základem budou historické materiály. „Shromáždili jsme fotografie, které emotivně mapují příběh Javoříčka, texty z dobového tisku, výpovědi pamětníků,“ doplnil Filip Žáček.
K sedmdesátému výročí javoříčské tragédie také vysadí představitelé vesnice i dalších nacisty vypáleních obcí v pietním areálu lipovou alej. Javoříčko je místem vůbec největší perzekuce, jaké se nacisté za 2. světové války dopustili na moravských obyvatelích.
Vypálení Javoříčka předcházelo řádění partyzánského velitele
Vypálení Javoříčka bylo zřejmě mstou za kontakty obyvatel s partyzány. Ve vesnici měla jednu ze základen sovětská partyzánská skupina Jermak-Fursenko, která v okolí prováděla různé akce a též kontroverzní zastrašování údajných kolaborantů. „Tato skupina začala v regionu operovat v únoru 1945 a vypálení vesnice bylo spojeno s její odbojovou činností,“ uvedl historik Pavel Urbášek.
Pamětníci se ale shodovali, že velitel Grigorij Semjonovič Litviško byl hrubý, násilnický a věčně opilý. V noci z 9. na 10. dubna zabil sedm lidí včetně manželky a dětí lesního správce Othmara Victory. Byl to příslušník SS, v té době však byl v Německu a jeho žena Hilda partyzánům pomáhala. Opilý Litviško zastřelil také dva Armény, kteří se chtěli připojit k partyzánům. Ostatní partyzáni pak hájovnu zapálili. Když přijeli hasiči, Litviško střílel i po nich. Smrtelně zranil také starostu.
Dne 4. května dorazilo na hrad Bouzov, kde měli Němci základnu, velké komando SS. Došlo i ke střetu s partyzány, při kterém bylo několik mužů zabito. Den předtím přitom vydalo německé velení pro okres Litovel vyhlášku, podle které mělo být za každého Němce zastřeleno deset místních obyvatel.
5. května ráno vyrazilo komando do Javoříčka. Němci vesnici obklíčili, obcházeli dům od domu, vraždili a zapalovali. Ženy a děti ušetřili, vyhnali je z osady ven. Řadu mužů pochytali při pokusu o útěk. Mnohé popravili střelbou do týla, některé utloukli. Domy zapalovali pancéřovými pěstmi a zápalnými granáty. Zavraždili celkem 38 mužů, nejmladšímu chlapci bylo 15 let. „Když přišli, zbili mě, u hlavy mi drželi pistoli. Nebála jsem se smrti. Měla jsem hrůzu, co se stane ještě mezi tím,“ vzpomínala pamětnice Marie Čechová, které bylo tehdy 18 let. Zemřela loni. Němci jí povraždili devět členů rodiny. Její otec byl ale jedním z mála mužů, kteří tehdy přežili. Podařilo se mu ukrýt v kupě hnoje.
Oběti byly uloženy do hromadného hrobu. Osvobození Rudou armádou se tamní obyvatelé dočkali o čtyři týdny později 9. května 1945. Na podzim téhož roku se konala pouť do Javoříčka, které se zúčastnilo asi 25 tisíc lidí. Tehdy bylo rozhodnuto o obnově vesnice o kousek dál. Dřevěný kříž u hromadného hrobu vystřídal v roce 1951 pomník vytvořený sochařem Janem Třískou z Prostějova.
