Blanensko – Netopýry v jeskyních Moravského krasu už několik let trápí plísňové onemocnění, na které v Severní Americe umírají celé netopýří populace. Chomáče plísně se jim usazují okolo čenichů během zimního spánku. Netopýři se kvůli tomu budí dřív a dezorientovaní vylétávají ven z jeskyní, kde v mrazu hladoví hynou. Ačkoli plíseň napadá i moravské netopýry, podle vědců kvůli ní neumírají. Stejně jako další evropské populace hibernují takovým způsobem, že jsou proti tomuto vlivu imunní.
Choroba známá jako syndrom bílých nosů napadá netopýry v Moravském krasu v posledních letech, v Evropě se původně americké onemocnění poprvé objevilo v roce 2008. Vědci teď získali grant na výzkum plísňového onemocnění v pěti českých oblastech včetně Moravského krasu.
Netopýry sledují od podzimu do jara. „Sledujeme, jakým způsobem se mění počet zimujících netopýrů. Počet, který se jich na podzim dostane do jeskyně, není stejný po celou zimu. Snažíme se zjistit, zda se tento způsob liší od zimování před vypuknutím nemoci,“ popsal zoolog Miroslav Kovařík ze Správy CHKO Moravský kras.
Bílých nosů není v krasu přespříliš
V krasu podle něj zatím není syndrom bílých nosů příliš rozšířený. „Významně napadeno je asi pět procent jedinců,“ přiblížil Kovařík. Zatímco však v Severní Americe na nemoc zemřelo na šest milionů netopýrů, v Evropě to jsou pouze jednotlivé kusy. „Netopýři jsou porostlí bílou plísní, ruší je během hibernace, ztrácí energii a hynou. Plíseň je specifická – živí se keratinem, který je složkou pokožky. Narůstá pomalu, nejvíc na konci hibernace. Nejkritičtějším obdobím je březen,“ vysvětlil chiropterolog Jan Zukal z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd v Brně.
Celkem pět pracovišť v České republice získalo čtyřletý grant na výzkum netopýřího syndromu. „Kateřinská jeskyně je jednou z nich. Výzkum hibernace tu probíhá už dvacet let – jsme proto schopni srovnat situaci před výskytem nemoci a teď. Žádná jiná lokalita na světě není takto dlouhodobě sledovaná,“ řekl Jan Zukal.
Po dvou letech mají vědci řadu nových výsledků. „Evropští netopýři mají specifický způsob hibernace, který jim napomáhá přežít účinky plísně. Ta je schopna postihnout všechny druhy, které upadají do zimního spánku, i vrápence, kteří se navzájem nedotýkají,“ uvedl Zukal. Původně se domnívali, že se nemoc šíří dotykem.
Američtí netopýři umírají, evropští jsou odolní
Onemocnění s názvem „White Nose Syndrome“, tedy syndrom bílého nosu, se poprvé objevilo v roce 2006 u města Albany ve státě New York, rychle se rozšířilo do šestnácti amerických států i do čtyř kanadských provincií. Problémem je, že kvůli plísni vymírá až 99 procent netopýrů z jednotlivých populací na severovýchodě kontinentu.
Plíseň se rozšířila i v Evropě – poprvé se vyskytla v Německu v roce 2008. V posledních letech se bílé chomáče objevovaly i na čeniších českých netopýrů. Smrt jim ale nezpůsobuje, vědci zpočátku nevěděli proč. Před dvěma lety pak brněnští vědci zjistili, že naši netopýři jsou vůči plísni imunní. Ta totiž nepochází z Ameriky, jak se všichni dlouho domnívali, ale má původ právě v Evropě.
Syndrom bílého nosu
Chomáčky bílé plísně se objevují na čenichu, uších a křídlech netopýrů. Plíseň s názvem Geomyces destructans ruší zimní spánek netopýrů – ti pak dezorientovaní vylétávají ven z jeskyní, kde hlady umírají. Vědci si původně mysleli, že se plíseň šíří dotykem, brněnští vědci to však vyvrátili. Vědci z Evropy a Ameriky spolupracují na výzkumu nemoci, příčiny hledají v genetických kódech plísně i netopýrů.
