Praha - Jindřišská věž na pražském Novém Městě je jednou z nejvyšších věží celé Prahy, svého času byla vůbec nejvyšší. Odtud totiž hlídky střežily město a varovaly před častými požáry. Na stejném místě přitom původně stála starší zvonice, která byla pravděpodobně dřevěná. Dnešní kamenná zvonice vyrostla v 70. letech 15. století. Zajímavostí je, že při poslední přestavbě vznikla uvnitř původní věže věž druhá, na té první nezávislá.
Architekt Jiří Vrzal upozornil na to, že Jindřišká zvonice stojí mimo kostel sv. Jindřicha, na pozemku bývalého hřbitova. Důvodem je to, že věž samotného kostela a místo, na kterém stojí, nebyly dostatečně stabilní k tomu, aby kostelní věž unesla nástavbu zvonice – byť se o tom původně uvažovalo. Musela tedy vzniknout kousek dál.
Úlohu zvonice a jakési bezpečnostní rozhledny plnila Jindřišská věž mnoho století. Věž byla mnohokrát poškozena, v roce 1648 švédskou a v roce 1757 pruskou armádou. Roku 1801 vzala při vichřici za své původní gotická střecha. Novou vytvořil na konci devatenáctého století architekt Josef Mocker. Asi málokdo by tipoval, že současná střecha s vrcholovým křížem je stejně vysoká jako celá kamenná část věže - opticky to tak totiž nevypadá. Paradoxně teprve brzy po této přestavbě věž zpustla a začala chátrat.
Ještě před rokem 2000 byly uvnitř Jindřišské zvonice kotce, ve kterých byli zřejmě na začátku 20. století ustájeni koně. K farnosti patřila tehdy řada polností, které se rozkládaly v oblasti dnešního Karlína, Žižkova, dokonce i Kyjí, protože Kyje také kdysi patřily pod správu kostela sv. Jindřicha, upozornil Vladimír Kelnar, vrchní konzervátor Arcibiskupství pražského.
Když se Arcibiskupství pražské po roce 2000 rozhodlo věž opravit, přistoupilo na odvážný návrh soukromé společnosti - vytvořit věž ve věži. „Do kubusu zvonice byla vestavěna vnitřní věž, takže nová konstrukce je úplně nezávislá na té historické, nijak se jí nedotýká, nenarušila ji. Vnitřní konstrukce je samonosná, a hlavně umožnila vestavět podlaží, díky kterým ta zvonice je dnes hojně využívána,“ popsal Vladimír Kelnar.
Jiří Vrzal, architekt a autor projektu na dostavbu věže popsal, že se museli ze 100 % podřídit danostem původní věže: „A to do té míry, že v rámci zadání nám bylo uloženo respektovat dochované autentické části kamenného dříku původní věže. Kdyby se teoreticky někdo rozhodl tu vestavbu rozebrat a zbourat, tak se to vlastně stane bez invaze do původní konstrukce,“ řekl Jiří Vrzal.
Lucie Dolfi, kastelánka Jindřišské věže připomněla, že při otevření v prosinci roku 2002 nahoře v makovici našli tubusy, kde byl dopis a pamětní mince. „Ten dopis napsal klempíř v roce 1971, stěžoval si na poměry té doby,“ řekla Lucie Dolfi.
Už dvanáctým rokem slouží Jindřišská zvonice gastronomii a kultuře. Jsou tam 4 výstavní prostory, jeden je adaptabilní. „Jsou tady dvě stálé výstavy, ve třetím patře je galerie, kde se ty výstavy mění, a plus na vyhlídce děláme pořady pro návštěvníky, což znamená literární čtení, filmová představení, divadla. Dají se tady samozřejmě udělat koncerty,“ popsala Lucie Dolfi.
Návštěvníci můžou ve věži vidět i krátké video z rekonstrukčních prací. Ve čtvrtém patře je expozice věnovaná 120 nejznámějším věžím ve městě. V Jindřišské věži je i galerie, kavárna a restaurace - a její součástí je původní zvon Maria z roku 1518.
Vnitřní půdorys věže je 6x6 metrů. Architektům dalo zabrat, když chtěli vytvořit vzdušný interiér a vtěsnat do věže i schodiště a výtah.
Jindřišskou zvonici navštěvuje každým rokem víc turistů. Těm se, pokud vystoupají až do výše horní vyhlídky, otevřou nevšední pohledy na město. V prvé řadě na Pražský hrad a na Petřín, ale také na starou zástavbu Vinohrad a Žižkova anebo na sídliště Kobylisy. Bonusem navíc je zvuk zdejší zvonohry.
Josef Mocker (22. listopadu 1835, Cítoliby – 16. ledna 1899, Praha) byl český architekt a restaurátor, člen České akademie věd a umění. Projektoval novostavby a podílel se na mnoha dostavbách a obnovách významných chrámů a hradů. Patřil k nejvýznamnějším představitelům neogotiky. Byl příznivcem puristického přístupu v restaurování památek. K jeho přednostem patřilo zpracování kvalitní dokumentace ke každé restaurované stavbě.
Restaurace a dostavby
Praha
- Katedrála svatého Víta
- Prašná brána
- Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
- Bazilika sv. Petra a Pavla
- Malostranská mostecká věž
- Staroměstská mostecká věž
- Pražský hrad – proboštství
mimo Prahu
- Karlštejn
- Konopiště
- Křivoklát
- Kostel svatého Bartoloměje v Kolíně
- Katedrála svatého Bartoloměje v Plzni
- Katedrála svatého Štěpána (Stephansdom) ve Vídni
- Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře
novostavby
- kostel svatého Prokopa na Žižkově
- chrám sv. Ludmily
Zdroj: Wikipedie
