Ani 27 roků, které letos uběhly od sametové revoluce, nevneslo světlo do stovek úmrtí z doby komunismu. Je to i případ Pavla Švandy. Jeho tělo se našlo v říjnu 1981 na dně propasti Macocha. Studentův příběh nově připomíná pamětní deska v Brně.
O studenta brněnské architektury se zajímala Státní bezpečnost od roku 1980, kdy ho přátelé přivedli do společenství evangelické a katolické mládeže a on začal spolupracovat s chartisty. O rok později se odmítl zúčastnit voleb. Přesto v srpnu dostal výjezdní doložku do Itálie, po návratu si ho ale příslušníci StB hned předvolali k výslechu. Nikomu o tom neřekl.
„Kdyby se byl alespoň zmínil (o tom pronásledování). My nevěděli vůbec nic,“ vybavila si po letech Ludmila Švandová. Jejímu synovi se stal osudným 2. říjen 1981. „V onen den jel za babičkou, ale bohužel už nedojel,“ dodala.
Opravdu šlo o sebevraždu?
Bezvládné tělo se našlo o týden později v propasti Macocha. Závěr tehdejšího vyšetřování zněl, že se jednalo o sebevraždu. Příbuzní a známí jsou ale dodnes přesvědčeni, že za smrtí studenta stála Státní bezpečnost.
„Po roce 1989 se smrt pana Švandy šetřila několikrát. Není žádný materiál, který by svědčil o tom, že by na tom měla státní moc přímý podíl,“ poznamenal Eduard Kočvara, vedoucí brněnské expozitury Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Ludmila Švandová tak dodnes neví, jak a proč její syn zemřel. Teď jeho příběh připomíná nová pamětní deska na Fakultě architektury v Brně, kde studoval. „ Šlo nám o vnitřní mentální portrét Pavla Švandy, tak jsme to udělali formou jakéhosi zápisku z deníku, který je na konci odtržený,“ uvedl autor pamětní desky Jan Šebánek.
