Bystřice nad Pernštejnem - Na Pernštejně usilují o záchranu zapomenutých unikátních zahrad a parku. Ještě na začátku dvacátého století byla tato místa srovnatelná se zahradami na Pražském hradě, dnes je od okolního lesa ani nerozeznáme. Deset let je hotový projekt na jejich obnovu, potřebných 200 milionů na jeho realizaci ale stále chybí.
Pernštejnské zahrady jako chlouba Moravy
Přestože jsou součástí nejnavštěvovanějšího hradu na Moravě, mnoho lidí o tamních zahradách a parku, nikdy neslyšelo. Přitom v době své největší slávy – na počátku 19. století - patřily mezi patnáctku těch nejkrásnějších na Moravě a ve Slezsku. “Netradiční byly v tom, že se nacházely v kopcovitém terénu zdejší krajiny. Zahrady tohoto typu jsou dnes k vidění dnes už prakticky pouze pod Pražským hradem a my jsme je tu měli také,“ přibližuje původní podobu zahrad pernštejnský kastelán Zdeněk Jakub Škrabal.
“Dají se z dnešního hlediska rozdělit do několika částí. Je to jednak nejstarší barokní část s vodními hříčkami, pak je to romantický přírodně krajinářský park a dole pak parter, který obsahoval francouzskou zahradu a množství ovocných stromů,“ doplňuje zástupkyně kastelána Eva Škrabalová.
Jedinečné zahrady dnes už ožívají pouze ve výstavních síních hradu. Nákladné a ploduschopné ananasy, citroníkya olivovníky vystřídaly náletové stromy a některé z ojedinělých budov se rozpadly. “Byly to většinou stavby dřevěné. Šlo třeba o takzvaný Holzstoss, stavbičku, která vypadala jako sáh dříví a sloužila jako hlásnice nebo poustevna, ze které zbyly jen obvodové zdi. Dřív tam sedával mechanický poustevník, který po zpuštění dělal nějaké pohyby,“ vysvětluje Škrabalová.
Boj o záchranu
Podobného osudu se teď obávají i zbylé stavby. Třeba k čínskému pavilonu se náš štáb přes houští už ani nedostal. Obelisk praská a základy soch jsou kvůli svému stavu opuštěné. Od konce devadesátých let sice existuje projekt na obnovu legendárních zahrad, na jeho realizaci ale chybí peníze, stejně jako na prozatímní údržbu celého parku. “Před dvěma roky byla jeho obnova s oranžérií vyčíslena na 200 milionů korun, pokud by se od oranžérie ustoupilo, tak to vychází na nějakých 130 milionů korun,“ říká Škrabalová. "V tuto chvíli už nejde o zlepšení, ale pouze a jedině o záchranu,“ uzavírá Škrabal.
O záchranu, o kterou v tuto chvíli usilují dva lidé a jejich skromné prostředky. Chybí jim třeba i to úplně nejzákladnější – sekačka. Přesto věnují péči o zahrady veškeré své síly a doufají, že se jim podaří najít některý z dotačních programů, díky kterému se vrátí časem zpět, do doby, kdy tamní zahrady jenom rozkvétaly a byly chloubou Moravy.
