Brno - Společně s brněnskou nádrží opět ožívá i vodní elektrárna pod hrází. Roční odstávku kvůli vypuštěné přehradě využili energetici ke kompletní obnově - elektrárna měla totiž do minulého roku původní zařízení ze čtyřicátých let a řadila se tím spíše mezi technické památky.
Od pondělního večera se testuje nové srdce elektrárny - turbína poháněná vodou z přehrady. Za jednu vteřinu proteče přes lopatky turbíny 18 metrů krychlových vody. Testování by mělo trvat nepřetržitě 3 dny, takže do konce týdne by se měly vychytat poslední chybky a poté by měla elektrárna najet na ostrý provoz. Doposud elektrárna pokryla roční spotřebu energie asi 2000 domácností, po rekonstrukci by měla její účinnost vzrůst nejméně o 10 procent.
Vodní elektrárna Kníničky je stará jako přehrada sama, s její stavbou se začalo ve třicátých letech a v roce 1940 se poprvé rozjela turbína a začala vyrábět elektřinu. Elektrárna pod brněnskou přehradou v brněnské městské části Bystrc byla koncipována jako špičkový zdroj, určený k vykrývání zvýšené spotřeby elektrické energie v čase ranních a večerních energetických špiček. Patřila do řady projektů údolních přehrad na Moravě, které v roce 1914 vypracoval profesor české techniky v Brně Vladimír List.
Realizace se však dočkala až v letech 1936–1941. Dílo za 35 miliónů korun vzniklo pod taktovkou Ing. Arch. Jaroslava Grunta. Přehradní hráz je v koruně dlouhá 120 m a v nejširší části je tlustá 25 metrů. Nádrž zadrží až 21 milionů metrů krychlových vody.
Technologické zařízení brněnské elektrárny bylo prakticky až do zahájení rekonstrukce v minulém roce původní a dělalo z ní jakési fungující technické muzeum. "To stáří na zařízení už bylo znát a zvyšovaly se provozní náklady, z tohoto důvodu jsme přistoupili k rekonstrukci. Na elektrárně se vyměnila veškerá technologie, to znamená turbína, řídící systém a další, vyjmenovává novinky Jiří Synek, technik přípravy provozu firmy ČEZ.
Opravy trvaly déle než rok a kryly se právě s plánovaným vypuštěním brněnské přehrady kvůli jejímu čištění. Největším oříškem bylo dostat z konstrukce elektrárny 50 tun těžký kus oceli. Proč, vysvětluje Alois Krejčí, technický ředitel dodavatelské firmy: nejsložitější byla výměna uzávěru před turbínou, protože tento uzávěr byl spuštěn do kaverny uzávěru ještě před tím, než byla postavena budova elektrárny a my jsme ho museli vyndávat když elektrárna je postavená. Celý tento uzávěr musel být rozřezán na poměrně malé části a z elektrárny vyvezen ven pomocí speciálních jeřábů a speciálního podvozku."
