Hranice – Tajemná Hranická propast, kterou se lidé pokoušejí změřit už od počátku minulého století, je prokazatelně nejhlubší sladkovodní jeskyní na světě a druhou vůbec nejhlubší zatopenou jeskyní. Jejího dna ale ještě stále nedosáhl žádný člověk ani měřící sonda. Tým potápěčů v čele s Krzysztofem Starnawskim se nyní dostal s pomocí sondy až do hloubky 384 metrů, což je o jedenáct metrů hlouběji než při ponoru před dvěma roky. V jeskyni Pozzo del Merro v Itálii naměřili speleopotápěči o devět metrů více, ale na rozdíl od té hranické dosáhli dna.
Hranická propast leží na pravém břehu řeky Bečvy v přírodní rezervaci Hůrka u Hranic nedaleko Zbrašovských aragonitových jeskyní. V hloubce 69,5 metru začíná jezero. Ponor v členitém krasovém terénu je náročný a riskantní. Potápěči, kteří se tam spouštějí, to přirovnávají k průzkumu vesmíru. I oni vstupují někam, kde před nimi nikdo nebyl.
Specialista na hlubinné ponory Krzysztof Starnawski se tam potápěl už v roce 2012. Tehdy se dostal do hloubky 225 metrů a měřící sondu pak spustil ještě o 150 metrů hlouběji. Nyní svůj rekord zvýšil o dalších jedenáct metrů. Zatímco sestup do hlubin a samotné měření zabralo týmu potápěčů v čele se Starnawskim necelou půlhodinu, bezpečné vynoření jim trvalo přes 8 hodin. „Pod vodou nás přepadla taková únava, že jsme usínali,“ líčil David Čaní z České speleologické společnosti Hranice. Pak museli průzkumníci strávit hodiny v dekompresním stanu, ve kterém čekali, až se jim sníží tlak.
Podle speleologů je Krysztof Starnawski jedním ze šesti potápěčů na světě, kteří se dokážou spustit tak hluboko. Další ponor plánuje na únor. Hranická propast je totiž mnohem hlubší. Podle geologů má dno možná až v hloubce 700 až 1 000 metrů. Usuzují tak podle chemického složení a teploty vody, která se od hladiny po hloubku asi padesáti metrů pohybuje v rozmezí 16 až 19 stupňů. Viditelnost vody je velmi proměnlivá, někdy je vidět jen na jeden metr, jindy na až padesát metrů. Voda je minerální, obsahuje oxid uhličitý. Hranický kras je unikátní v tom, že na rozdíl od většiny krasových útvarů nevznikl leptáním vod prosakujících z povrchu, ale výrony termálních pramenů z hlubin.
O Hranické propasti prý věděl už Jan Amos Komenský (1592–1670), který působil v nedalekém Fulneku. Tento krasový útvar zachytil na své mapě Moravy. Vůbec první průzkumy propasti se vztahují k roku 1900. První průzkumníci používali olovnici, od šedesátých let minulého století ji začali vyhledávat potápěči. Například v roce 1995 tam vyzkoušeli potápěči Hornické báňské záchranné služby Ostrava robot Hyball. Dostali se do hloubky 205 metrů.
