Turnov - Poklady od nepaměti vzrušovaly dobrodruhy a snílky. Objevují se například v závěru pohádek, mohlo jít o odměnu za vytrvalost a věrnost, mnohdy představují příslib šťastného života. Pokladem ale může být cokoli v dané chvíli cenného: Pro vojáka na frontě 2. světové války třeba ampule penicilinu, pro trosečníka krabička zápalek. Obsah slova poklad se v průběhu dějin výrazně měnil - a tyto proměny chce zachytit výstava Poklad !!! v Muzeu Českého ráje v Turnově. Představuje poklady staré několik desítek, ale i stovky nebo tisíce let - například bronzové dýky a sekery nebo šperky ze zlatého drátu.
Asi nejcennější exponát výstavy podle archeologa Jana Prostředníka pochází z mladší doby bronzové - jsou to takzvané zlaté hradecké osmičky, které byly nalezeny v roce 1853 v Hradci Králové. Archeologové ale raději než slovo poklad používají výraz depot. Jan Prostředník doplnil základní charakteristiku vystavených věcí - jde o soubor předmětů, které někdo za nějakým účelem schoval. Archeologové přitom rozeznávají několik typů depotů:
- Poklady, které chtěl majitel znovu vytáhnout ze země.
- Poklady, které již vytáhnout nechtěl - jsou to třeba takzvané obětiny. Ty byly ukládány například k výrazné skále, byly vhazovány do pramenů a do řek.
- Depoty, které majitel vytáhnout chtěl, ale z nějakého důvodu se mu to už nepodařilo. Mohou to být například sklady řemeslníků nebo obchodníků, které byly ukládány například v blízkosti významnějších komunikací. To, že se nepodařilo předměty znovu ze země vyzvednout, svědčí o možném tragickém osudu majitele.
Nejstaršími exponáty výstavy jsou ukázky z jednoho z mála depotů neolitických kamenných nástrojů (z lokality Vitiněves). Následují měděné a bronzové zbraně a ozdoby (za zmínku stojí unikátní soubor dýk z Luštěnice ze starší doby bronzové nebo měděné sekery a sekeromlaty z Mlázovic či Roudnice ještě z pozdní doby kamenné).
Své místo v expozici mají i předměty ze železa, protože i ty bývaly coby drahocenný poklad dočasně ukládány do země (Plužná, 8. stol. n. l.). Ale protože chtěli autoři výstavy zůstat věrni koncepci muzejní Klenotnice neboli trezoru, ve výstavě převažují výrobky z drahých kovů. Od pravěkých smotků zlatého drátu nebo keltských „duhovek“ k mincím, šperkům a klenotům, které byly kdysi za dramatických okolností ukryty a mnohem později náhodně objeveny.
Řada z těchto pokladů jsou archeologické objevy z Pojizeří (například výjimečný nález svitků zlatého drátu a bronzových seker z Nové Telibi z mladší doby bronzové či stříbrných slitků z Pískové Lhoty (0,75 kg) uložených do hliněného hrnce na samém počátku středověku).
Návštěvníci se mohou těšit i na exkluzivní exponáty ze středních Čech (keltský „poklad“ z Týnce nad Labem). Mezi nálezy ze středověku a novověku převažují mincovní depoty, jen vzácně byly nalezeny rozměrnější zlatnické artefakty, jako třeba pozlacený renesanční pás s drahokamy zapůjčený z Muzea v Týně nad Vltavou.
Exponáty z archeologické části výstavy zapůjčila do Turnova muzea v Mladé Boleslavi, Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou, Berouně a Ústav archeologické památkové péče středních Čech.
Majetek si lidé zakopávali do země i v polovině 20. století
V závěrečné části výstavy jsou k vidění exponáty uložené do země kolem poloviny 20. století - připomínají okupaci, odsun sudetských Němců nebo únorový převrat a znárodňování. Jedním z takových depotů jsou mince z Roztok u Jilemnice, které byly uložené v nábojnici dělostřeleckého granátu. Poklad zakopali do země krátce po mnichovské dohodě z podzimu 1938 zřejmě Češi, těsně před záborem Sudet.
Naopak zavařovací sklenici s rodinnými cennostmi, ještě mladší exponát, zakopali jejich němečtí majitelé na Boleslavsku. Obsahovala rodinné šperky včetně snubních prstenů a v zemi skončila před odsunem Němců po druhé světové válce.
Podle archeologa Jana Prostředníka svůj majetek rodina zakopala narychlo a vzhledem k tomu, že už pak sklenici ze země nikdo nevyzvednul, mohla se rodina pravděpodobně dostat do americké okupační zóny. Neměla pak už šanci si soubor rodinného jmění vyzvednout, uvedl Jan Prostředník.
Přestože šlo v jednom případě o Čechy a ve druhém o Němce, obava ze ztráty majetku i domova oba osudy rodin i oba vystavené depoty spojuje. S koncem války však dramatické události a potřeba ukrýt poklad v Čechách nekončí. Nejmladším depotem je soubor stříbrných broží železnobrodského výrobce bižuterie, který je spolu s nástroji ukryl před znárodněním v roce 1948 a mnohem později jej při přestavbě domu našli jeho potomci.
Chrámový poklad z litoměřického biskupství
Specifickým druhem jsou poklady chrámové, které se při kostelích a klášterech utvářely z darů bohatých donátorů. Na výstavě v Turnově jsou k vidění kalichy, monstrance a relikviáře zapůjčené z litoměřického biskupství a kapituly. Mezi nimi zaujme například filigránový kalich a kropenka s granáty a zazáří velký a cenný briliant na zlaté barokní lunule (část monstrance).
Podle Miroslava Cogana, historika umění z Muzea Českého ráje v Turnově, vévodí této části výstavy 2 relikviáře. Jeden je s ostatky svaté Ludmily, druhý s ostatky svatého Štěpána. „Samozřejmě ostatky a ta autentika, potvzení o pravosti ostatku, ty se zachovaly,“ konstatoval Miroslav Cogan.
Výstava v klenotnici turnovského muzea bude otevřena od čtvrtka 23. dubna do 7. června 2015.
