Těžký boj sváděli českoslovenští vojáci s Němci před sedmdesáti lety o malou moravskou obec. Břest na Kroměřížsku osvobozovali přes dva dny a při střetech padlo několik desítek vojáků na obou stranách. V bitvě o Břest byl naposledy nasazený první československý armádní sbor a zároveň tato bitva byla posledním větším vojenským střetem za druhé světové války na území České republiky.
„Zaujímal jsem palebné postavení na okraji Břestu. Už byl sedmý květen, nádherné počasí. Nevěděl jsem, co se děje vpředu, a tam ve vesnici probíhaly ještě boje,“ začal popisovat své vzpomínky na osvobozování obce účastník poslední bitvy 1. československého armádního sboru Jan Ihnatík. Ten spolu s ostatními podporoval čtvrtý úderný prapor, který v noci na šestého května pronikl do Břestu.
Tam se na druhý den dostal i 1. československý armádní sbor. Ten měl zaútočit 7. května ve směru Hulín – Břest – Přerov a odříznout německé jednotky, které se nacházely východně od Přerova. K prvnímu střetu došlo ale už o den dříve u Rymic a Količína. Na druhý den se pak jednotka střetla s Němci přímo v Břestě.
Válečný deník 3. čs. samostatné brigády
Zvláštní události: Nepřítel provedl útok na Břest pěchotou a jedním tankem. Skupiny, které se rozutekly po lese, kladou silný odpor. Na západním okraji Břestu nepřítel má dvě protitanková děla. Severně od strážnice jsou rozmístěny minomety. Silné odpory v prostoru Pravčice: Tři těžké kulomety, dva lehké kulomety na křižovatce podél polní cesty jeden kilometr severozápadně od nápisu Pravčice. V Břestě u kostela Němci, na seveverozápadě jedna samochodka. Z prostoru Kostelec směrem na Říkovice přešlo asi 300 Němců…
zdroj: fronta.cz
Jako první tehdy zaútočil právě výše zmiňovaný 4. prapor ještě před svítáním, který ale nedokázal Němce z Břestu zcela vytlačit. Zvládl proniknout do jejich pozic, což jiné jednotky nedokázaly. Podle výpovědí pamětníků se zdá, že velitel praporu se tehdy spokojil s obsazením té části vesnice, kterou vedla státní silnice, a rozhodl se vyčkat na další jednotky, jež v obtížnějším terénu postupovaly výrazně pomaleji. Kvůli tomu pak hrozilo 4. praporu, že jej Němci obklíčí. Největším nezbezpečním pro vojáky byla německá kulometná hnízda v západní části obce, které tam prapor ponechal.
Ostatní prapory nedokázaly pod silnou nepřátelskou palbou v otevřeném terénu prolomit německou obranu a za denního světla tak byly nuceny se postupně stáhnout do výchozích pozic. V přímém bojovém střetu s nepřítelem zůstaly jen 4. a 2. prapor. „Protitankoví dělostřelci vytáhli kanon. Němci ale obsluhu postříleli. Ti tam taky nechali ostřelovačů, kteří pálili ze třech domků. Jak jsem viděl, co se děje, tak jsem spustil minometnou palbu do míst, kde se Němci zdržovali,“ pokračoval Ihnatík.
Jednotky a počty
Na československé straně se boje přímo v obci zúčastnil 4. úderný prapor ze 3. československé samostatné brigády. V něm bojovalo podle odhadů asi tři sta mužů. Přímo v Břestu bojovalo také několik partyzánů. V jeho okolí pak působil také 5. prapor a 2. prapor samopalníků ze 3. československé samostatné brigády a části 1.,2. a 3. praporu z 1. československé samostatné brigády. Podle známých informací techniku sbor nenasadil. Měl k dispozici jen obrněná auta a tančíky.
Naopak německé síly jsou odhadovány na zhruba šest set mužů, kteří mohli využít asi tři tanky. Mohlo se jednat o příslušníky 15. pěší divize, která dříve bránila Vsetín, dále tam možná byli příslušníků 153. pěší divize a 320. divize lidových granátníků. Ti také ustupovali od Vsetína. Rovněž v Břestě pravděpodobně byli i členové 76. pěší divize, dříve bránící Kroměříž, zvláštní divize „Brandenburg“, 253. pěší divize, 707. transportního pluku a snad i zbytky maďarské 1. armády. Zdržovacích bojů se jich ale účastnila jen malá část, ostatní se se snažili co nejrychleji ustupovat na západ.
Zdroj: fronta.cz
Ihnatík zavzpomínal, jak v poledne Němci vyrazili k útoku. Chtěli vytlačit československé vojáky, ale nepodařilo se jim to. „Odrazili jsme je a hodně jich tam zůstalo pobitých. Měli jsme postupovat dál, ale prapor zůstal na místě v obraně. Němci pak v noci ze sedmého na osmého května ustoupili. Hrozilo jim totiž, že zůstanou vzadu obklíčeni,“ uzavřel své vyprávění účastník bitvy, který se o den později v Pivíně dočkal konce války, v jejímž průběhu byl třikrát lehce raněn. Té noci se ale odsouvali z Břestu i českoslovenští vojáci. Cestovali totiž dále na západ, kde měli podpořit osvobozování Prostějova rumunskou armádou.
Během střetu ale zahynuli i čeští vojáci. Mezi nimi i přátelé dalšího účastníka bojů v Břestě Vladislava Cejtchamla. Jejich smrt považuje za největší tragédii. Po jejich boku totiž šel totiž až z Rumunska do Břestu, kde poslední den války padli.
Cejtchaml, který vstoupil během druhé světové války dobrovolně do armády jako šestnáctiletý mladík, dorazil 7. května do obce Břest. Byly dvě hodiny po půlnoci a celou vesnici kromě silnice vedoucí k nádraží okupovali Němci. Po rozednění si šel oblast Cejtchaml prohlédnout, jenže se během obhlídky dostal na dostřel Němcům. Jeden z nich na něj začal střílet kulometem. „Uteč, vždyť po tobě střílí támhle z kostelní věže,“ vzpomněl si Cejtchaml, jak na něj křičel rotmistr. Německý voják minul a on přežil.
Stejně jako Jan Ihnatík i Vladislav Cejtchaml po ukončení bojů pokračoval do Pivína. Odtud se vydal přes Chotěboř, Kutnou Horu až do Prahy. Podle něj během putování vojáci slyšeli kulky, viděli světlice. Nikdo nevěděl, co se přesně děje. Cejtchaml dostal proto rozkaz zřídit rádiostanici. Po téměř dvou dnech se tak z vysílání londýnského rádia se dozvěděli, že je konec války, že Němci kapitulovali. Vladislav Ihnatík zemřel 25. března tohoto roku a podle svého přání byl pohřben za vojenských poct ve své uniformě se znakem úderného praporu na rukávě.
Boje v obci se ale nedotkly jen vojáků, ale ovlivnily i životy místních. Poslední dny války má i dnes v živé paměti Jarmila Slováčková. V době vojenských střetů v Břestě jí bylo 14 let. „Okolo baráku po chodníku nám jezdily tanky a obrněné vozy a my jsme byli ve sklepě. Ze sklepních okýnek jsme viděli ty německé boty. Dodnes z toho mám husí kůži,“ popsala Slováčková.
Připomněla také, že předtím, než přišli českoslovenští vojáci osvobodit Břest, vyšel rozkaz, že všichni muži od 16 roků do 60 let museli jít proti frontě. „Zůstaly jsme tu s maminkami, my děti. Oni byli vyhnáni,“ dodala pamětnice. Jedním z nich byl i šestnáctiletý Jaromír Zatloukal. Do rodné obce už se nevrátil. Když se z vedlejší vesnice vracel domů, němečtí vojáci ho jednou přesně mířenou ráno zastřelili.
Při střetu Němců s československými vojáky v bitvě Břest padlo dalších několik desítek mužů. Podle historika Josefa Svátka padlo při osvobozování obce 34 vojáků a asi sto jich bylo zraněno. I Němci ztratili při posledních bojích na Moravě své vojáky. Podle kronikářských záznamů jich tam zahynulo až devadesát. Přesný počet mrtvých není možné určit, protože Němci je i raněné hned odváželi a po bitvě u Břestu byli objeveni pouze dva mrtví Němci.
