Vystoupení Petra Hájka a Václava Klause proti pochodu homosexuálů v Praze není obsahově až tak výjimečné. Když se na věc podíváme s cynickým odstupem, prezident a jeho vicekancléř říkají jen to, že homosexualita je odchylka od normálu, „trest Boží“, s nímž se má každý potýkat v sobě a nechodit s tím, natožpak masově, na veřejnost. Totéž tvrdila Česká biskupská konference, totéž razí ultrakonzervativci po celém světě. Nic nového.
Na Hájkově a Klausově kritice veřejného vystupování gayů a leseb je výjimečná až forma, kterou volí a která nesnášenlivý odpor k jinému zahaluje do pseudovědeckého jazyka vycházejícího ze zdánlivě neotřesitelného předporozumění zdravého rozumu. Smysl této pseudovědy je zlovolný: ocejchovat, ponížit, urazit. Původní deviant Klaus a Hájek hovoří o homosexualitě jako o deviaci, přičemž slovo deviant je pro ně, jak napsala hlava státu (!) ověnčená profesorským titulem, „hodnotově neutrální“. Petr Hájek přitom odkazuje na latinské slovo deviare, které znamená „odchýlit se od správné cesty“. Hájek a Klaus vytvářejí dojem, že existuje jakýsi původní význam slova, který každý vzdělanec – jako jsme my, muži z Hradu z centra kritického myšlení – samozřejmě zná, a tudíž ho přirozeně používá i ve veřejném diskurzu. Je to vlastně konzervativní cesta k základu, který má být pevný jako Petrova víra.
S „původními“ významy slov je ovšem potíž. V lidské řeči se totiž význam neustále posouvá, odchyluje, mění, a to, co na začátku (ale kde přesně ten začátek je?) bylo hodnotově neutrální, může být dnes zatížené pejorativní konotací. Tak je to také se slovem deviant. Petr Hájek i Václav Klaus jistě dobře vědí, že obecné užití slova směřuje k hodnotově barevnému významu „úchylka, úchyl“, ale právě proto ho volí. Jen ho doplňují pseudovědeckým výkladem. V ponechání obou významů v napětí pak spočívá největší síla a zároveň nebezpečnost, ba zrůdnost či perfidnost tohoto pseudovědeckého mudrování. Slyšíme obojí zároveň, a přece nemůžeme autorům jen tak říci – jste nenávistníci!
Stejný smysl má Klausova „hodnotově neutrální deviace“ v používání přípony „–ismus“. Zdánlivě vědecká charakteristika naznačuje, že z původního autentického názoru se dělá ideologie, tak jako z prostého faktu, že někteří lidé jsou homosexuálové, se podle prezidenta dělá mocichtivé politické hnutí za práva gayů a leseb. Smysl to má ovšem jediný: vyslovit se o něčem, co se mi nelíbí, odpudivě, a přitom tak, aby nikdo nemohl říct, že moje motivace byla odvozena ze zlomoci. Tento postup je ostatně pro dnešního Hradního vládce charakteristický: Václav Klaus se bojí upřímného, přímočarého odsudku, protože jako typický měšťák skrývá své ledví, a tak popichuje a bodá chráněn převlekem pseudovědeckého jazyka a přemítání. Místo odvážného políčku zbabělé dloubání do žeber. A co je horší: totéž po prezidentovi činí jeho lidé, kteří své výroky považují téměř za citáty z vypilované vědecké publikace.
Neutrální idiot
Když si na chvíli vypůjčíme tento velmi zvrácený (hodnotově neutrální) a pro současné i budoucí psychické zdraví české společnosti rizikový postup, mohli bychom klidně beztrestně říkat, že Pražský hrad dnes připomíná sídlo kreténů. Z jazykového násilí a nenávistnosti se pak snadno vyviníme „vědeckým“ odkazem, že „původně“ slovo kretén, jak všichni vědí, odkazovalo na Kréťany, kteří se chovali a mluvili divným způsobem, jemuž v Aténách nikdo nerozuměl. Kreténi by se pak snadno dali nahradit idioty, protože ani toto slovo (na Hradě vědí), nemělo v Řecku původně tak negativní náboj, jaký mu dnes přisuzuje obecná čeština.
Špinit mysl a jazyk tímto mediálním smogem, touto podlou sofistikou Kréťanů z Hradu, má smysl jedině proto, aby byla patrná absurdní zlovůle, s níž se zde pracuje. Vskutku: odchýlení z dobré cesty, deviare…
(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)
